ZOO OTÁZKY KE ZK

Zástupci: čeleď hroznýšovití (Boidae): hroznýš královský (Boa constrictor), anakonda velká (Eunectes murinus), čeleď krajtovití (Pythonidae): krajta mřížkovaná (Python reticulatus), čeleď užovkovití (Colubridae)užovka obojková (Natrix natrix), užovka podplamatá (Natrix tessellata), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka stromová (Zamenis longissimus), čeleď korálovcovití (Elapidae): kobra indická (Naja naja), čeleď zmijovití (Viparidae): zmije obecná (Vipera berus)

35. Vyjmenujte všechny druhy plazů žijící u nás (latinsky).

Želva bahenní (Emys obicularis) – žila na jižní Moravě a ve Slezsku, dnes však již u nás nežije. Vzácně přežívá na Slovensku a v Polsku.
Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Ještěrka zelená (Lacerta viridis)
Ještěrka zední (Padarcis muralis)
Ještěra živorodá (Zootoca vivipara) – není přímo živorodá, ale vejcoživorodá
Slepíš křehký (Anguis fragilis) – hadovité tělo bez končetin, je vejcoživorodý
Užovka stromová (Zamenis longissimus) – loví většinou drobné savce
Užovka obojková (Natrix natri) – živí se obojživelníkyUžovka podplamatá (Natrix tassellata) - rybožravá
Užovka hladká (Coronella autriaca) – živí se hlavně ještěrkami a hady, vejcoživorodá
Zmije obecná (Vipera berus) – její jed není pro dospělého zdravého člověka smrtelný, je i vejcoživorodá

36. Aves – Základní charakteristika, popište kůži, typy peří, žlázy.

Ptáci jsou homoiotermní endotermní obratlovci (živočich se stálou krevní teplotou; teplota jeho těla není závislá na teplotě okolního prostředí; teplokrevný živočich). Tělní pokryv tvoří peří. Přední končetiny jsou přeměněny v křídla, zadní končetiny mají intertarzální kloub. Lebka je monokondylní, mají jednu sluchovou kůstku. Srce je čtyřdílné (2 předsíně a 2 komory), zachovaný je jen pravý oblouk aorty a je úplně rozdělené. Dýchání je plicní - pomocí plicních vaků. Kůže ptáků je tenká a takřka bez kožních žláz. Někteří ptáci mají drobné mazové žlázky, např. kurové v zevním zvukovodu. Původní kožní žlázkou ptáků je kostrční žláza (glandula uropygii), párová žláza umístěná nad posledním ocasním obratlem. Její sekret se dostává jedním či více póry ven, někteří ptáci ho vylučují zobákem a roztírají po peří. U ptáků, kteří mají zakrnělou kostrční žlázu se vyvíjí tzv. drobivý prach (volavky, jeřábi, papoušci, holubi, atd.). Epidermis ptáků vytváří četné rohovité struktury jako je ramfotéka (rohovitý kryt horní a dolní čelisti = zobák), podotéka (šupiny a štítky běháků) a pero. Pero vzniká složitou přestavbou plazí šupiny. Ontogeneticky vzniká z epidermální papily, do níž zasahuje škárová papila s výživnými cévami, tzv. pupla. Během růstu se pulpa táhne celým jeho základem (budoucím brkem), před ukončením růstu se však stáhne zpět. Před výměnou pera při pelichání začne škárová papila na spodině pera růstu o hloubky, vytvoří novou papilu, která vytlačí staré pero a s novou epidermální papilou vytvoří nové pero. Pero jev kůži zakotveno v péřovém váčku. Pera rozlišujeme na prachová a obrysová. Obrysové pero je tvořeno centrálním stvolem, jehož spodní část se nazývá brk a horní část osten, po stranách ostnu je prapor. - -Prapor je tvořen větvemi, vyrůstajícími v rovině z ostnu, podobně z větví vyrůstají paprsky. Horní řada paprsků má háčky a další struktury, kterými se pevně zachytávají za paprsky spodní řady, takže vzniká souvislá plocha praporu. U některých skupin mezi brkem a ostnem vyrůstá paosten nesoucí menší prapor (hrabaví, emu, kasuáři,…). Obrysová pera dělíme na krycí (kryjící hlavu, krk, tělo a nohy), která dávají tělu aerodynamický tvar a jsou nositelem zabarvení, letky (dlouhá pera křídel s nesouměrným praporem), rýdovací (také dlouhá a nesouměrná), narůstající vějířovitě místo ocasu. Druhým typem jsou pera prachová, která mají krátký stvol a jejich větve netvoří prapor. Větve jsou zkrácené a nesou háčky. U dospělých ptáků jsou uložené pod obrysovým peřím a podílí se významně na izolaci, u mláďat větve vychází z báze bera. Drobivý prach tvoří pera s brkem a dlouhými postranními vlákny, který na koncích uvolňují drobné částice – „prach“.