Ekologie stanovišť FZP

60 

    Zemědělsko prům. ekosystémy – v současné době jsou na značných plochách ve všech vyspělých 
zemích, kde se ve velkém měřítku využívají fosilní paliva (uhlí, nafta, zemní plyn), jaderná paliva, 
energie vody a další. Člověk v těchto ekosystémech nezávisí jen na slunečním záření – dalekosáhlé 
ovlivnění koncentrovanými zdroji energie. 
    Uhlí  či  nafta  uvádějí  v chod  stroje  a  továrny  a  nepřímo  dokážou  zvýšit  veškerou  primární  i 
sekundární  produkci  zemědělství.  Kupř.  ve  vysokých  hektarových  výnosech  kukuřice  se  kromě 
sluneční radiace uplatňuje uhlí, které spálila elektrárna, jejíž elektrický proud roztočil kola továren 
na  zemědělské  stroje,  umožnil  výrobu  umělých  hnojiv,  uváděl  v chod  vodní  čerpadla  pro 
zavlažování a poskytl energii k provozu šlechtitelského ústavu, který vyšlechtil výnosnou odrůdu.  
    Velkorysé  využívání  fosilních  a  jaderných  zdrojů  energie  bylo  závodním  mezníkem  ve  vývoji 
pozemských  ekosystémů.  Kromě  kladných  efektů  řada  záporných  dopadů  –  např.  změny 
biogeochemických cyklů a hydrologického cyklu přírody – řada obtíží. Místy se hromadí zplodiny 
metabolismu rostlin i zvířat, což může ekosystém poškodit, problematiku používání umělých hnojiv 
jsme už částečně probrali.  
    Zemědělsko  –  průmyslové  ekosystémy  s biocenózami  zcela  umělého  složení  jsou  úplnými 
novotvary v krajině. Zásadní nedostatek, že jsou vývojově mladé s jasnými prvky lability. Všichni 
víme jak snadno zničí úrodu invaze plevelných druhů, hmyzí či houbový škůdce. Plodiny jsou lehce 
poškoditelné  i  výkyvy  fyzikálních  faktorů.  Přírodní  ekosystémy  dosáhly  homeostáze  po  velmi 
dlouhé  době  evoluce,  v níž  se  postupně  vzájemně  přizpůsobovaly  generace  producentů, 
konzumentů a destruentů.  
 
    Výměra  zemědělsky  využívaných  ploch  činí  na  celé  zemi  přibližně  45  mil.  km