Ekologie stanovišť FZP

59 

    Obecně  chemizace,  ale  zejména  některé  pesticidy  (herbicidy,  insekticidy,  fungicidy…)  působí 
velmi  negativně  přímo  opět  na  edafon,  ale  i  na  planě  rostoucí  rostliny,  velké  množství  druhů 
bezobratlých, zejména hmyzu.  
    Velkým  a  dost  těžko  řešitelným  problémem  je  fakt,  že  je  velmi  obtížné  optimálně  dávkovat 
množství umělých hnojiv. I v rámci jednoho pole by se mělo často diferencovaně dávkovat – to je 
dost  těžko  proveditelné.  Proto  dochází  pravidelně  k úniku  producenty  nespotřebovaných  živin 
z umělých  hnojiv  do  povrchových  vod  –  ve  stojatých  vodách  entrofizace,  dochází  i  k ohrožení 
spodních vod (NO

2,  NO3  při  15  mg  NO3/l  –  methemoglobivenie  kojenců).  Rostliny  využijí  podle 

okolností  10  –  95  %  z aplikovaných  umělých  hnojiv  –  nevyužitá  část  splachována  a  vymývána 
dešťovou vodou. 
    K dalším  problémům  a  narušení  biologické  hodnoty  půdy  dochází  při  nevhodné  aplikaci 
některých  živočišných  hnojiv  –  kupř.  kejdy  (výkaly  hospodářských  zvířat  –  u  prasat  a  u  krav  při 
roštovém ustájení – přebytek vody). Při aplikaci kejdy – snižování pórovitosti (až o 5,2 %) – snížení 
negativního  dopadu  –  současné  zaorávání  slámy.  Při  hnojení  kejdou  vzrůstá  objemová  hmotnost 
půdy (1,34 – 1,41 g/cm3) – snižování minimální vzdušnosti – zhutnění půdy – větší půdní vlhkost. 
Kejda je dobrým zdrojem minerálních látek, ale schopna zvyšovat podíl humusových látek. 
    Pokud sledujeme člověka a  jeho působení  v pozemských ekosystémech musíme konstatovat, že 
v každém případě zůstává jejich součástí a je zapojen do energetického toku a biochemických cyklů 
přírody, i když má někdy pocit, že je od ní odtržen. 
    Způsob zapojení člověka do pozemských ekosystémů se od doby prvních lidí neustále mění. To 
je  vidět  nejlépe  na  jeho  zpočátku  pasivní,  později  aktivní  účasti  v energetickém  toku.  Z tohoto 
hlediska  můžeme  vytýčit  3  základní  etapy,  které  ovšem  dodnes  na  zemi  existují  paralelně  vedle 
sebe.  
    První etapa zahrnuje člověka sběrače a lovce, kdy člověk dokonale splýval s okolní přírodou a dá 
se říci, že byl součástí přírodních ekosystémů, v nichž je samozřejmě výhradním zdrojem energie 
sluneční záření.  
    Tok  energie  v těchto  ekosystémech  je  zcela  ovlivněn  asimilační  kapacitou  příjemců  sluneční 
energie    -  planých  autotrofních  rostlin.  Již  dříve  jsme  si  řekli,  jak  málo  účinný  je  to  způsob  a  jak 
velké ztráty energie vznikají při přenosu potenciální energie do býložravých konzumentů a zejména 
při  toku  energie  skrze  těla  masožravců.  V přírodních  ekosystémech  má  na  složení  biocenózy 
výhradní  vliv  přírodní  výběr  a  účast  člověka  na  koloběhu  živin  a  vody  je  srovnatelná  s jinými 
všežravými  živočichy.  Významnější  zásahy  do  přírody,  například  úmyslným  či  neúmyslným 
vypalováním nebo soustředěným lovem určité zvěře, nepřekračovaly obvyklou frekvenci přírodních 
„katastrofálních“ činitelů, které čas od času vychylují ekosystémy z homeostáze.  
    V současnosti jsou na Zemi na obrovských plochách zastoupeny přírodní ekosystémy – zejména 
v neobydlených a řídce osídlených částech (tundra, jehlič. lesy, stepi, polopouště, savany a tropické 
lesy). V amazonské oblasti Jižní Ameriky, v lesích a savanách Afriky a na řadě míst jihových. Asie 
a  Austrálie  –  některé  národy  na  úrovni  paleolitu  –  svým  metabolismem  jsou  pasivně  vřazeny  do 
energetického toku přírodních ekosystémů – zvláštní postavení – eskymáci. 
    Je  nutné  rozlišovat  primitivní  zemědělský  ekosystém  a  zemědělsko-průmyslové  ekosystémy.  
V primitivním  zeměd.  ekosystému  zůstává  jediným  výchozím  zdrojem  sluneční  energie,  kterou 
asimilovaly autotrofní rostliny fotosyntézou. Rozdíl oproti přírodnímu ekosystému je však v tom, že 
záměrným  výběrem  a  pěstováním    žádaných  plodin  zemědělec  usměrňuje  ukládání  primární 
produkce do jedlých orgánů (plodů, listů, kořenů, hlíz). Přírodní výběr na polích, ale i na lukách či 
zahradách je doplňován nebo zcela nahrazen umělým výběrem, který řídí člověk. Navíc zemědělec 
upravuje  jednoduchými  agrotechnickými  zásahy  půdní  vlhkost  a  půdu  jako  takovou.  Další  osudy 
energie  získané  z pěstovaných  rostlin  jsou  zemědělcem  záměrně  řízeny.  Pěstuje  např. 
domestikované zvířectvo, které konzumuje značnou část primární produkce, aby získal maso, mléko 
či  vejce.  Zvláštní  postavení  má  pastevectví,  které  je  jinou  formou  poněkud  usměrněného  a 
upraveného toku energie – posílení pastevního řetězce.   
    Při pěstování kulturních rostlin i při chovu domácích zvířat zůstává limitujícím činitelem sluneční 
energie. S počátkem zemědělství se právem spojuje počátek nového období lidských dějin – neolitu.