Ekologie stanovišť FZP

2 po svém  + 

zakotvení v nepevné podložce rašeliny či slatiny.  
    Suchopýr  úzkolistý  (Eriophorum  angustifolium)  –  čel.  šáchorovitých  –  po  odkvětu  bílý 
chomáček  –  řídké  trsy  jsou  propojeny  podzemními  výběžky  těsně  pod  povrchem.  Příbuzný  s. 
pochvatý (E. vaginatum). Existují speciální ostřice přizpůsobené rašeliništím – např. ostřice bažinná 
(C. limosa) vždy na okrajích jezírek a v prohlubních rašeliniště. Typická pro severská rašeliniště – 
ostružiník moruška – R. chamaemorus.  
    Rostliny  rašelinišť  trpí  nedostatkem  N  –  tento problém  vyřešila  řada  rostlin  hmyzožravostí  –  č. 
rosnatkovití,  bublinatkovití.  Rosnatka  okrouhlolistá  (D.  rotundifolia)  –  několik  poschodí  růžic  – 
reakce na zvyšující se povrch rašeliníku. (Kromě dusíku zůstává z kořisti i K a P).  
    Běžnými  rostlinami  rašelinišť  –  keříky  a  keře  z č.  vřesovcovitých    a  brusnicovitých–  klikva, 
borůvka,  vlochyně,  brusinka,  vřes,  vřesovec,  šícha,  kyhanka,  rojovník  –  spojení  s houbami 
poutajícími vzdušný dusík (vlochyně – až 93 let , šířka letokruhu 0,032 mm). 
    Mezi nejmenší dřeviny rašelinišť i dvě břízy  – bříza nízká (B. humilis) a b. trpasličí  (B. nana), 
dále vrby, z nichž řada z mek vytváří dýchací kořeny, které vyrážejí kolmo nad úroveň zaplavené 
slatiny.  
   Vývoj  rašelinišť  často  směřuje  k bažinnému  lesu  –  zde  dominují  různé  borovice  –  těžké  je 
systematicky zařadit – kleč x blatka.  
    Řada druhů v přechodových rašeliništích a vrchovištích – úzká specializace na rašelinné prostředí 
– TYRFOBIONTI, méně vázaní mohou žít třeba i v tundře –TYRFOFILNÍ. 
    KONZUMENTI    RAŠELINŠŤ    -  rozmanitost,  počtem  jedinců  vynikají  prvoci,  počtem  druhů 
vévodí hmyz.  Z prvoků jsou velmi hojné krytenky – až 16 mil. živých krytenek /1 m2.