Ekologie stanovišť FZP

2 

v půdě,  nízké  pH  a  nedostatek  živin  (u  řady  rašelinišť  ustává  průsak  vody  z okrajů)    -  ve  středu 
rašelinišť  rostliny  závislé  jen  na  dešťových  srážkách  či  zvířený  prach  v ovzduší;  co  se  týče 
produkce – srovnatelné s arktickou tundrou. 
 

AGROEKOSYSTÉMY     Přirozené  ekosystémy  vytvářené  sukcesí    do  klimexové  fáze,  ať  už  šlo  o  klimatický  klimax  či 
edofické klimaxy byly člověkem narušeny – v našich podmínkách kácením, žďářením a následkem 
kultivací půdy orbou. Cílem člověka bylo připravit jej pro produkci monokultury. Tím byl vytvořen 
základ  pro  umělý  ekologický  systém,  jehož  sekundární  sukcese  závisí  na  poslání  příslušné 
monokultury. 
    U  jednoletých  kultur  bude  tato  sekundární  sukcese  skončena  vždy  na  konci  vegetační  sezóny 
sklizní  určité  plodiny.  Do  oběhu  tohoto  systému  se  vrací  jen  nepatrná  část  hmoty  producentů 
(obilniny  –  část  stonků  a  kořenový  systém,  části  stonků,  lodyh  a  listů  u  okopanin)  –  tím  je  velmi 
ovlivněn  koloběh  látek  i  tok  energie.  Takovýto  ekologický  systém  nazýváme  zkráceně 
agroekosystém.  Nejzatíženější  složkou  tohoto  agroekosystému  jsou  zejména  destruenti,  kterým 
sklizní plodin je zastaven přísun organické hmoty – dochází k postupnému odčerpávání humusové 
složky,  což  má  zpětně  negativní  dopad  na  pěstování  užitkových  plodin.  Člověk  tento  problém 
úbytku  živin  v agroekosystému  řeší  buď  (v  lepším  případě)  navážením  organického  odpadu 
z živočišné  výroby  na  pole  nebo  volí  jednodušší    způsob  –  umělá  hnojiva  (kombinace  obojího  je 
běžná).  Při  dlouhodobém  výlučném  používání  umělých  hnojiv  dochází  k enormnímu  zatížení 
půdního fondu – důsledkem jsou změny ve fyzikální struktuře půdních částic – snížení propustnosti 
pro vodu a následně narušení koloběhu vody v půdě.  
    Nepříjemným  důsledkem  změny  toku  energie  a  koloběhu  látek  v agroekosystémech  je  často 
nepředvídatelný  směr  ve  vývoji  tohoto  systému  –  negativní  důsledky  se  mohou  projevit  se 
zpožděním. Snad nejnebezpečnější je negativní vliv umělých hnojiv na edafon – postupně dochází 
k sterilizaci  půdního  prostředí  a  následnému  zvyšování  dávek  dodatkové  energie.  Degradace 
biologické  hodnoty  půd  je  vážným  důsledkem  především  proto,  že  se  přenáší  postupně  na  vyšší 
složky  ekosystému,  dochází  k narušení  vazeb  mezi  jednotlivými  funkčními  celky  a  výslednicí  je 
pak  úbytek  diverzity  druhů  ve  všech  trofických  úrovních  –  řada  druhů  mizí,  některé  druhy  se 
enormně  přemnožují  (tzv.  škůdci).  Důsledkem  je  fakt,  že  v intenzivně  zemědělsky 
obhospodařované  krajině  nenachází  vhodné  prostředí  řada  druhů    rostlin  a  živočichů  –  to  se 
nápadně projevuje na stále rozsáhlejších červených seznamech ohrožených druhů.