Ekologie stanovišť FZP

2  (jako  celé  Čechy).  Obrovská  rašeliniště  i  ve  Finsku  –  10  mil.  ha  =  1/3  státu  –  (173 

rašeliništních rezervací přes 402 000 ha – 7 nad 10 000 ha), v Kanadě 10 mil. ha, USA 9 mil. ha, i 
Švédsko, Norsko, VB, Polsko, Německo a Irsko – značná plocha rašelinišť.  
    V ČSR rašeliniště zaujímají v současné době asi 31 400 ha, (0,3 % státního území) – dříve bývalo 
asi  50  000  ha  –  tedy  spíše  vzácný  jev  a  lehce  vyčerpatelný  přírodní  zdroj.  Počátek  tvorby  našich 
rašelinišť sahá do poledové doby, některé dokonce již intergloriálech. 
 

57 

PRODUCENTI RAŠELINIŠŤ  
    Mezi  rostlinami,  které  se  přizpůsobily  trvalému  příp.  dlouhodobému  zamokření,  vynikají 
zejména  rašeliníky  –  mechy  z rodu  Sphagnum.  Nejenže  samy  ve  vlhku  přežívají,  navíc  vtiskují 
bažinám  mnohé  vlastnosti,  které  musí  respektovat  i  ostatní  rašeliništní  květena  a  zvířena  –  jsou 
doslova tvůrci prostředí rašeliniště a mají zde podobnou roli jako stromy v lese. 
    Mechorosty vznikly asi ze zelených řas téměř před 1/2 mld let – 23 000 druhů mechů, u játrovek 
dnes 250 druhů rašeliníků – polorozložené zbytky rašeliníků (v ČSR 50 druhů) jsou hlavní součástí 
ložisek  rašeliny  a  lze  dokonce  říci,  že  rašeliníkům  patří  hned  po  stromech  největší  podíl  ústrojné 
hmoty na Zemi. 
    Rašeliníky  mají  většinou  jen  jedinou  lodyžku,  která  nepřetržitě  roste  do  výšky  a  zespoda 
postupně  odumírá  –  byly  naměřeny  i  2  m  dlouhé  lodyžky,  ovšem  s živým  horním  úsekem  jen 
několik decimetrů – po celé délce přisedají větvičky – některé pevnější a odstávají od lodyžky, jiné 
jsou chabé, přiléhají k lodyžce a nahrazují kořínky – umožňují vodě vzlínat nahoru – blíže vrcholu 
vytvářejí  chomáč,  kterému  se  říká  hlavička  a  je  to  nejběžnější  obraz  rašeliniště.  Pro  udržování 
vodního  režimu  a  vytváření  organických.  látek  –  nejdůležitější  lístky.  Anatomická  stavba  je 
důkazem jednoduchosti a zároveň účelnosti vybavení rašeliníků pro život v bažinách. Pletivo lístku 
obsahuje chlorocysty (zelené a plasmaticky bohaté buňky a mrtvé protáhlé hyalocysty – jsou uvnitř 
vyztužené  vzpěrami  a  bývají  proděravělé  –  přizpůsobení  pro  plynulé  přijímání  a  výdej  vody  a 
vzduchu – pouze ve spojení s chlorocystami (i ty mění objem a tvar) = účinný sací systém.  
    Množství vody, kterou jsou schopny rašeliníky pojmout – 20 – 30x větší hmotnost než má sušina 
odpovídajících  rostlin.  –  s vodou  do  hyalocyst  i  minerálie  –  odebírány  sousedními  chlorocystami 
(mnohem méně než hyalocystů).  
    Další významná vlastnost rašeliníků – vazba na kyselé prostředí – vyhýbají se zásaditým půdám.  
    Jiné  vitální  mechy  rašelinišť  –  ploníky  (Polytrichum)  –  často  vysoké  kopečky,  které  vystupují 
nad průměrnou úroveň zamokřeného terénu = poměrně suché ostrovy.  
    Z lišejníků se v bažinách uplatňují hlavně pukléřky – hlavně p. islandská (Cetraria islandica) + 
dutohlávky (Cladonia), dále mnoho druhů řas. 
    Kromě mechorostů, lišejníků a řas zarůstají dlouhodobě zamokřená místa i cévnatými rostlinami 
– podle povšechného tvaru je můžeme rozdělit na úzkolisté traviny, širokolisté byliny, keříčky, keře 
a stromy. Každá tato životní forma se vypořádala s přebytkem vody  a nedostatkem O