Ekologie stanovišť FZP

b)  Vrchoviště  jsou  zásobována  výhradně  vodou  srážek  –  vodou  z deště  a  při  tání  sněhu  –  tudíž 

málo vápníku (i pod 0,5 %) a jiných minerálních živin – typické jsou zde rostliny nenáročné na 
živiny  –  rašeliník  (Sphagnum),  vřes  (Calluna),  suchopýr  (Eriophorum),  ostřice,  mechy, 
lišejníky, ze stromů bříza trpasličí (Betula nana), borovice, smrk, blatka 

c)  Přechodové  rašeliniště  jsou  sycená  zejména  vzdušnými  srážkami  a  částečně  i  podzemními 

prameny.  Přechodová  rašeliniště  jsou  běžná  ve  vlhčích  částech  mírného  pásma,  kupř.  stř. 
Evropa  –  rostlinstvo  je  tvořeno  směsí  na  živiny  náročných  trav  a  jiných  bylin  a  nenáročných 
mechorostů.  

Nezřídka  dochází  k postupné  přeměně  slatiniště  ve  vrchoviště,  a  to  tam,  kde  vrstva  ústrojného 
bahna naroste do výšky a živé rostliny ztratí kontakt se spodní na živiny bohatou vodou a zdrojem 
vláhy se stává srážková voda chudá na živiny. Postupně pak převládnou skromné mechy. 
 
    Rašeliniště nejsou na celé ploše stejnorodá – ani vrstvy slatiny nepřirůstají pravidelně – počáteční 
rozdíly  jsou  dány  hlavně  různou  vzdáleností  od  zdroje  vody.  V dalším  vývoji  je  však  rozvádění 
vody dáno již samotným rostlinstvem a vznikajícím ložiskem rašeliny. Povrch činného rašeliniště 
bývá  rozčleněn  na  kopečky  a  prohlubně,  plošinky  a  jezírka.  Každá  z těchto  žije  do  značné  míry 
samostatně  a  nezávisle  a  je  osídlena  jinými  druhy  mechů,  travin  a  keříků.  Na  kopečcích  (bulty) 
rostou statné ploníky, lišejníky s keříčkovitou stélkou, keříky vřesovcovitých rostlin, místy proniká 
borovice blatka, břízy, vrby i borovice. 
    Plošinky jsou doménou nenáročných druhů rašeliníků, ostřic, suchopýrů, rosnatek. 
    V prohlubních  (šlenky)  je  nezřídka  otevřená  hladina  vody  –  vodní  mechy  a  řasy.  Rašelinná 
jezírka  mívají  zpravidla  plochu  několika  desítek  metrů  čtverečních  –  řasy,  břehy  lemovány 
vlhkomilnými ostřicemi a rašeliníky. 
    Mozaiku vyvýšenin a sníženin na rašeliništi způsobují trsy a polštáře jednotlivých druhů rostlin, 
sesedání rašeliny, proudící voda, trhavé účinky mrazu.  
    Existuje názor (polák – Kulzynski) – střídání prohlubní a vyvýšenin – prostý důsledek rychlého 
růstu ve vlhkých prohlubních a pomalého růstu na sušším kopečku – v průběhu desetiletí či staletí 
se na místě prohlubně vytvoří kopeček a kopeček se naopak stane prohlubní.  
    Pokud  je  rašeliniště  zásobováno  vodou  dlouhá  staletí  a  tisíciletí  –  ložisko  rašeliny  může 
dosáhnout  mocnosti  až  několika  metrů  (i  přes  10  m).  Stará  rašeliniště  mívají  bochníkovitě 
vyklenutý tvar. Střed rašeliniště bývá vyzvednut hlavně na jaře, kdy bývá rašelina prosycena vodou 
z tajícího  sněhu  a  kdy  se  vytvářejí  pod  povrchem  a  drží  se  tu  ledové  čočky.  Na  severu  části 
nerozmrzají ani v létě – zvláštní vyvýšeniny – „palsy“.