Ekologie stanovišť FZP

2 . m2.  U 

lučních porostů se pohybuje v typech s převahou úzkolistých trav kolem 1,5 – 2,5, v produktivních 
typech  před  1.  sečí  kolem  3,7  –  4,6  m2.m2.  Při  studiu  luk  v deltě  Labe  v optimálních  trofických, 
vod. i klimat. poměrech bylo naměřeno 4,8 – 16,2 m2.m2. Pokles druhové pestrosti vede k poklesu 
listové  plochy  –  př.  opět  z delty  Labe:  druhově  pestrý  porost  lučního  společenstva  Cirsio  – 
Polygonetum  měl  pokryvnost  listoví  10,1  m

2.m2,  lokálně  dominují  populace  Calamagrostis 

canescens  však  jen  5,3,  Glyceria  maxima  8,6  m

2.m2.  Rovněž  hnojení  zvyšuje:  chudé  podhorské 

louky na ČMV dosáhly bez hnojení maxima 1,2 – přihnojení NPK vedlo v 1. seči ke zvýšení na 4,0 
m

2.m2. 

 
Využití sluneční energie 
    U  opad.  lesů  byla  efektivnost  fotosyntézy  0,75  %  posuzujeme-li  G  za  rok  (celkové  sluneční 
záření); 1,25 % G za vegetační období; 1,50 % posuzujeme-li FAR za rok – fotosynteticky účinné 
záření; 2,50 % za vegetační období;    Využití sluneční energie FAR = 45 % G porostem za   v % 
globál.  záření  je  v různých  porostech  od  0,68  %  do  3,30  %    (zblochan).  To  ukazují  i  některé 
konkrétní  výsledky:  V Anglii  a  Nizozemí  se  dosáhlo  na  experimentálním  pozemku  s jílkem 
produktivity nadzemní sušiny 20 – 25 t/ha, což odpovídá roční konverzi dopadající světel. energie 3 
–  4  %.  Z toho  lze  vyvodit  závěr,  že  louky  mírného  pásma  i  tropů  mohou  –  pokud  mají  dostatek 
vody a minerálních látek a pokud se zachová adekvátní příkon světla  – využít přinejmenším 3 % 
tohoto přísunu k syntéze organických látek, což je více , než jaká je obvyklá výše produktivity. Ve 
vlhké oblasti mírného pásma lze takto dosáhnout nadzemního výnosu řádově 20 t sušiny/ha za rok; 
ve vlhkých tropech stoupá výnos na 40 t/ha a rok , avšak tropické trávy  jsou  špatně stravitelné a 
mají  nízký  obsah  bílkovin  a  minerálních  látek.  Rekord  je  80  t  sušiny/ha  a  rok  u  „sloní  trávy“