Ekologie stanovišť FZP

Strukturní jednotky producentů 
    Luční  porost  se  skládá  z pestré  soustavy  rostlin  bylinného  charakteru,  kde  zpravidla  převládají 
jednoděložné  (zejm.  trávy,  šáchorovité,  sítinovité)  nad  dvouděložnými  (z  nichž  jsou  nejpočetněji 
zastoupeny  čel.  hvězdicovitých,  pryskyřníkovitých,  růžovitých,  vikvovitých,  brutnákovitých, 
mrkvovitých)  a  nad  kapraďorosty  a  mechorosty.  Tato  různorodost  taxonomická  nese  s sebou  i 
různorodost  morfologická  a  funkční.  Po  stránce  morfologické  v  nadzemní  biomase  převládají 
stonky a listy nad reprodukčními orgány, v podzemní biomase lze nalézt vedle kořenů všechny typy 
rezervních orgánů (oddénky, hlízy, cibule). Protože základním udržovacím faktorem na loukách je 
kosení, nedochází zde v plné míře k ukončení vývoj. cyklu a dozrávání semen. Po stránce funkční 
lze  v nadzemní  biomase    současně  nalézt  struktury  fotosynteticky  aktivní,  ale  i  pletiva  s funkcí 
převážně  mechanickou,  vodivou  nebo  zásobní.  V průběhu  roku  se  zde  nepřetržitě  uplatňují  fáze 
růstu  i  odumírání.  V podzemní  biomase  je  nutno  odlišovat  aktivní  kořeny  od  mechanických  a 
rezervních orgánů, jejichž vitalita se udržuje různě dlouho. Strukturální jednotky je nutno i dobře 
kvantifikovat  –  zatím  jsou  tyto  znalosti  malé.  Podle  jedné  botaničky  bylo  např.  ve  smilkovém 
nekoseném  porostu  v nadzemní  biomase  30  %  živých  orgánů  vyšších  rostlin,  27  %  stařiny,  9  % 
mechů a 34 % opadu. U vysoce produktivní psárkové louky náleželo 82 % biomasy živým orgánům 
a pouze 18 % stařině a opadu.  
    Přirozené  luční  porosty  jsou  jedinou  zeměd.  kulturou,  kde  lze  nalézt  spontánní  bohatství  a 
rozmanitost genofondu. U kulturních luk ovšem řídí člověk toto bohatství k převládnutí krmivářsky 
hodnotných  druhů,  avšak  ostatní  druhy  přetrvávají  v omezené  vitalitě  nebo  v latentním  stavu  na 
stanovišti  dále.  Druhová  garnitura  vhodných  typů  je  stále  pohotově  a  reaguje  okamžitě.  Tak  po 
regulaci  řek  a  odstranění  záplav  bylo  možno  již  v následujícím  roce  pozorovat  posun  k sušší 
variantě. V mezofytním (svěžím) společenstvu pokleslo váhové zastoupení psárky ze 40 % na 24 %, 
ve vlhkém společenstvu se podíl chrastice rákosovité Phalaris arundinacea z 67 % snížil na 6 % a