Ekologie stanovišť FZP
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
49
Expozice a inklinace (= spád) svahu. V různých klimatických oblastech se uplatňují různě
intenzivně. V našich podmínkách jsou jižní svahy vždy intenzivněji a déle osluněné, jsou teplejší a
sušší; sněhová pokrývka mizí dříve, vegetační doba je delší. Se zmenšující se svažitostí se uvedené
rozdíly stávají méně výraznými.
Forma reliéfu. Lze rozlišit makroreliéf, při relativním rozdílu 200 – 300 m (např. vyvýšeniny a
prohlubeniny, pahorkatiny), mezoreliéf, projevující se vyvýšeninami a prohlubeninami při rovném
makroreliéfu, a mikroreliéf, zachycující nejmenší odchylky povrchu reliéfu. Ten může být
konvexní, konkávní nebo rovinný, může obsahovat krtiny apod. Hnojením se stanovištní rozdíly
dané mezoreliéfem stírají.
Klima a luční společenstva
Z klimatických faktorů ovlivňuje druhové složení vegetace hlavně množství srážek, jejich
rozdělení během vegetačního období, teplota vzduchu a půdy a jejich extrémní hodnoty.
Atmosférické srážky (déšť, sníh, rosa) mají určující význam pro druhovou skladbu a vývoj
travinných porostů tam, kde nemohou být kompenzovány jiným druhem vláhy, např. podzemní
vodou nebo závlahami. V takových případech spolu rozhodují i o výnosnosti intenzivně
obhospodařovaných luk. Veliké rozdíly v průměrných srážkách u nás (za rok 450 mm v teplých
nížinných oblastech až nad 1200 mm v oblastech horských) jsou – v návaznosti na teplotní poměry
(průměrná teplota vzduchu v ČSR se pohybuje mezi 10 – 4o C) - jednou z příčin pestrosti naší flóry
a tím i travinných společenstev.
Pro výskyt jednotlivých typů přirozených travinných porostů bývají v nížinách určující
především srážky, kdežto v horských oblastech teplotní poměry.
Půdní faktory a luční společenstva
Poněvadž se u lučních společenstev většinou setkáváme jen s poměrně malou hloubkou
prokořenění (do 80 – 120 cm s maximem v hloubce 0 – 10, příp. 0 – 20 cm), je jejich druhové
složení určováno hlavně vlastnostmi hor. části půdního profilu. Je to především půdní druh, obsah a
kvalita humusu, hloubka půd. profilu a jeho kamenitost, tepel. poměry a chemické vlastnosti (tj.
stav živin, ústrojnost a pH, související s aktivitou biologické složky půdy).
Vodní režim a travinná společenstva
Vodní režim půdy určuje nejen složení druhové, ale i výnosnost. Zdrojem vláhy je jednak voda
atmosférická, jednak podzemní nebo záplavová, které mohou obohacovat stanoviště i o živiny.
Např. na Slovensku je považována za přirozenou hranici intenzivního lukařsko-pastevního
hospodaření 700 – 750 mm srážek za předpokladu jejich přiměřeného rozdělení ve vegetačním
období a v zimě. Záleží i na nestejné schopnosti rostlin snášet anaerobní podmínky v různých
obdobích ontogenetického vývoje – proto se selektivním způsobem též uplatňuje poměr vody a
vzduchu v horní části rhizosféry, někdy související s přítomností stagnující nebo proudící vody, a
kvalita půdního vzduchu.
Biotické faktory
Biotickým faktorům vděčí většina travinných porostů za svůj vznik a existenci. Zprvu to bylo
kácení a vypalování lesů, nyní je to jejich obhospodařování. Aby travinné porosty znovu
nezarůstaly keři a stromy, je nutno je pravidelně kosit nebo spásat. Poněvadž u luk se ve formě sena
odčerpávají půdě živiny, je nutno louky pravidelně hnojit, a to i na živinami bohatých stanovištích
(výjimku tvoří aluviální polohy zaplavované vodou bohatou kalem).
U seče, která se zpravidla provádí 1 – 3x ročně (podle typu porostu a území), dochází
k jednorázovému zásahu do porostu, který postihuje všechny rostliny najednou. Při následném
obrůstání jsou vždy ve výhodě druhy, které jsou schopny rychlé regenerace (např. trávy). Naproti
tomu u pomalu se vyvíjejících druhů, které kvetou a dozrávají v pozdním létě, se postupně snižuje
jejich konkurenční schopnost (např. u tužebníku jilmového Filipendula ulmaria nebo bezkolence
modrého Molinia coerulea), což má za následek snížení jejich vitality a poznenáhlý ústup z porostu.