Ekologie stanovišť FZP

48 

    V současné době se intenzivně využívají hlavně louky a pastviny na čerstvě vlhkých stanovištích, 
popř.  zaplavované  louky  v aluviích  řek.  Vlhké  typy  luk  jsou  využívány  jen  tam,  kde  vlhkostní 
poměry  v době  senoseče  dovolují  vjezd  zemědělských  strojů.  Proto  se  často  sečou  pozdě,  kdy  je 
jejich  kvalita  již  nevalná,  což  se  týká  hlavně  podhorských  a  horských  poloh.  Hnojení  bývá  často 
navíc  zanedbáváno.  Vzhledem  k intenzifikaci  zemědělské  výroby  se  nevyhovující  trav.  porosty 
často  velkoplošně  rozorávají  a  odvodňují,  což  při  šablonovitém  provádění  může  zhoršit  půdní 
úrodnost.  Přímo  katastrofální  důsledky  může  mít  odvodnění  spojené  s vyloučením  záplav  - 
varováním mohou být následky viditelné na východním Slovensku a v oblasti Záhorské nížiny, kde 
odvodnění vedlo k naprosté degradaci lučních porostů.   
    Nekosení  luk,  zejména  v oblastech  bohatých  srážkami  se  může  rovněž  špatně  obrazit  ve 
vlastnostech  stanoviště,  neboť  vede  k náletu  dřevin,  ale  i  k nadměrnému  hromadění  organické 
hmoty a tím i k zamokřování, podporujícímu rozvoj nežádoucích mokřadních druhů.  
    Výhledově, v souvislosti s plánovaným zvyšování hektarových výnosů  spojených  s intenzifikací 
a industrializací zemědělské výroby se plánovala redukce hospodářsky nerentabilních luk a pastvin, 
a  to  i  v podhorských  a  horských  oblastech.  Odvodněné  plochy  měly  být  převedeny  v ornou  půdu, 
neodvodnitelné mokřady a neobhospodařované plochy do lesního fondu nebo vodního hospodářství 
vybudováním  vodních  nádrží.  Obnova  nízkoproduktivních  trav.  porostů  byla  plánována  na  ploše 
320 000 ha, což je asi  41 % celkové výměry luk. Z toho  ovšem naštěstí snad už sešlo.  Nesmí se 
zapomínat,  že  rekultivací  vzniklé  trvalé  louky  je  nutno  pravidelně  obhospodařovat  (intenzivní 
hnojení je nutné v oblastech minerálně chudých půd) a obnovovat v 5 – 7letých intervalech. V této 
souvislosti je třeba si uvědomit, že převádění trav. porostů na ornou půdu, spojené s odvodněním a 
následným  hnojením,  nese s sebou vždy nebezpečí  dalšího znečištění  podzemních, povrchových i 
závlahových vod zdraví škodlivými látkami, zvýšení eroze zejména na silně svažitých pozemcích a 
snížení vodní zásoby v celém povodí. Proto především ve vodohospodářsky chráněných územích by 
se nemělo pokračovat v likvidaci trav. porostů – zde se budou naopak muset drnové porosty rozšířit 
jako plochy biologického filtru znečištěných vod, a to i na úkor orné půdy.