Ekologie stanovišť FZP

b)  Jedno až dvousečné typy vlhkých luk na stanovištích se střídavou vlhkostí, kde v obdobích 

sucha    dochází ke slabšímu proschnutí půdního profilu. Vyskytují se zpravidla v údolních 
polohách, na úpatích    svahů a v okrajových partiích rašelinišť. Nejznámějším typem těchto 
luk  jsou  krmivářsky  málo  hodnotné        bezkolencové  porosty  (Molinieta),  vyskytující  se 
zpravidla  na  slatinných  a  rašelinných  půdách.  Pouhé  odvodnění  zpravidla  nevede  ke 
zlepšení  jejich  kvality.  Podle  některých  autorů  je  lze  zlepšit  jen  intenzivním  hnojením. 
Podobná situace je u periodicky podmáčených luk s kostřavou červenou, totenem lékařským 
a srpicí barvířskou, výskyt. se až do submontánního stupně. 

47 

c)  Dvojsečné  zaplavené  louky  aluviálních  poloh  v kolinním  až  submontánním  stupni, 

odpovídajícím  nížinné  a  pahorkatinné  zemědělské  přírodní  oblasti.  Pokud  se  vyskytují  na 
půdách  lehčího  charakteru,  bývají  vysoce  kvalitní  a  výnosné  (až  7,5  t/ha).  Na  těžkých 
slehlých  půdách  se  za  podobných  vlhkostních  poměrů  často  rozšíří  metlice  trsnatá, 
poskytující 1,5 – 4 t/ha podřadného sena.  

d)  Dvoj. – až trosečné typy entrofních vlhkých luk vázané svým výskytem na vícekrát do roka 

zaplavované polohy velkých řek v našich nejsušších oblastech (již. Morava, jihozáp., jižní a 
vých. Slovensko). Záplava je předpokladem jejich vysokých výnosů, neboť zajišťuje půdní 
vláhu a obohacuje půdu o živiny. Ještě nedávno poskytovaly tyto typy luk na již. Moravě 6 
– 10 t velmi kvalitního sena, obsahujícího hodnotné pícní trávy, jako  psárku luční, lipnici 
bahenní,  psineček  bílý,  kostřavu  luční.  V poslední  době  tyto  typy  luk  vlivem  regulací  řek 
silně ustoupily.