Ekologie stanovišť FZP

2)  Vlhkomilné  typy  travinných  porostů  –  vlhké  louky  (Molinieta)  vázané  svým  výskytem  na 

stanoviště zásobované podzemní i srážkovou vodou, zpravidla na místě slatin – v poslední době 
jich  velice  ubývá,  nejčastěji  jsou  odvodňovány  a  rozorávány.  V nížinných  oblastech  už  téměř 
vymizely.  Mohou  se  vyskytovat  v údolních  i  svahových  polohách.  Dnes  je  to  nejrozšířenější 
skupina  přirozených  luk  u  nás  s významem  nejen  hospodářským,  ale  i  mimoprodukčním 
(hydrologická a estetická funkce) a proto není správná jejich likvidace. Plné opodstatnění mají 
např. v ochranné zóně vodárenských nádrží. Z hlediska vodního režimu je dělíme na 4 skupiny: 

a)  Dvojsečné  eutrofní  až  mezotrofní  typy  vlhkých  luk  u  nichž  vlhkost  půdy  v průběhu  roku 

zpravidla  nepodléhá  velkým  výkyvům.  Fytocenologicky  jde  o  svaz  Calthion  ,  na  místech 
původ.  olšin  –  travinná  nebo  vysokobylinná  luční  společenstva.  V druhové  kombinaci  se 
často  vyskytují  pcháče(Cirsium),  dále  blatouch,  sítina,  pomněnka  bahenní.  Tento  typ  se 
vyskytuje v údolních i svahových polohách (též prameniště). Jsou to vesměs porosty méně 
kvalitní, poskytující 2 – 4 t/ha sena. Mnohé lze vylepšit mírným odvodněním a hnojením. 
Na  svahových  polohách  a  v horských  oblastech  je  významná  i  jejich  funkce  protierozní, 
filtrační a estetická, např. u typů s převládajícím upolínem evropským, rdesnem hadí kořen 
nebo  pcháčem  různolistým.  Jsou  na  ně  vázány  některé  vzácnější  nebo  i  velmi  vzácné 
rostliny (hvozdík pyšný, hořec hořepník, kosatec sibiřský, koromáč olešníkový, různé druhy 
vstavačů aj.). Do této skupiny patří i nepravidelně kosené typy s převládajícím tužebníkem 
jilmovým v okrajových partiích potoků a rybníků. Jde o louky špatné krmivářské kvality s 3 
– 8 t/ha sena.