Ekologie stanovišť FZP

51 

v mokrém společenstvu byla téměř 100% dominance zblochanu snížena na 13 %, ale objevilo se 23 
% lesknice a téměř 60 % 2děložných bylin. 
    Také  minerální  výživa  aplikovaná  záměrně  ke  zvýšení  produkčního  efektu,  vede  u  přirozených 
porostů k morfologické i funkční monotónnosti. 
    Pro kategorizaci život. forem lučních druhů je důležitý způsob přezimování. V lučních porostech 
mírného pásma převládají rostliny, jejichž přezimující pupeny leží na povrchu půdy nebo pod ním 
(hemikryptofyty,  geofyty);  jen  poměrně  malý  počet  připadá  na  rostliny  s pupeny  těsně  nad  zemí 
(chamaefyty), popř. polokeře až keře (fanerofyty). Jednoleté rostliny, přezimující v podobě semen 
(therofyty),  jsou  v lučních  porostech  spíše  výjimečné  a  zvětšení  jejich  podílu  svědčí    o  narušení 
luční  fytocenózy.  Produkčně  nejvýznamnější  skupinou  jsou  hemikryptofyty,  k nimž  patří  většina 
kulturních trav i 2děložných dominant. Např. mezofyt. louky mírného pásma mají rámcově 70 – 80 
%  hemikr.,  10  –  20  %  geofytu,  2  –  4  %  chamaef.,  2  –  6  %  therof.  a    malý  nepravidelný  podíl  
fanerofytů. Mnohé z nich zachovávají část zelených listů i přes zimu a tvoří základ trvalé zásoby 
živé nadzemní biomasy. Zvýšení podílu geofytů vede ke snížení této zimní zelené zásoby. Přežívání 
zelených  listů  přes  zimu  kolísá  s ontogenezí  i  s typem  roku,  se  sněhovou  pokrývkou,  je  i  funkcí 
klimatu. Ubývá s kontinentalitou, přibývá s oceánickým vlivem. Četné druhy, např. psineček tenký 
(Agrostis  tenuis),  tomka  vonná  (Anthoxanthum  odoratum),  blatouch  bahenní  (Caltha  palustris), 
přezimují v západní  Evropě se zelenými listy, zatímco ve východní  Evropě přezimují v bezlistém 
stavu jako výrazné hemikryptofyty.  
 
Poměr živých a mrtvých částí 
    Stařina,  která  přetrvává  v porostu,  značně  stíní,  mění  mikroklimatické  poměry  a  snižuje 
fotosyntézu. Pravidelně kosená louka má podíl odumřelých částí v době maxim. rozvoje kolem 20 
%. Jakmile se zanedbá pravidelné kosení, vzrůstá podíl stařiny tak, že v některých případech tvoří 
převahu  nadzemní  biomasy,  např.  ve  smilkovém  porostu.  V takovém  případě  již  stařina  výrazně 
mění mikroklimatické poměry, zpomaluje výměnu tepla mezi půdou a atmosférou, zpožďuje jarní 
rašení,  přispívá  k vyšší  četnosti  přízemních  mrazů  a  k přehřívání  ve  slunných  dnech.  Dříve  či 
později stařina i opad vcházejí do detritového trofického řetězce a obohacují půdu. 
 
Asimilační povrch 
    Souhrnně asimilační  povrch označujeme jako index listové plochy  –  vyjadřuje se v m