Ekologie stanovišť FZP

52 

Permisetum  purpureum  v Portoriku  (v  optim.  teplotě  a  vlhkosti  sečena  každých  90  dní)  ovšem  za 
enormního hnojení N – 1344 kg N.ha-1. 
 
Limitující faktory primární produkce 
    Produkci  luk  určují  jednak  genotypické  vlastnosti  lučních  druhů,  jednak  ekolog.  faktory, 
podmiňující  strukturu  porostu,  účinnost  využití  slunečního  záření,  distribuci  asimilátů  i  růstové 
strategie rostlin. Limitující faktory produkce luč. porostů mohou tedy náležet mezi činitele edafické, 
klimatické a antropické.  
 
Faktory edafické 
    Zde přichází v úvahu celý soubor ukazatelů bonity půdy, a to nejen zásoba živin a organických 
látek v půdě, ale i hloubka půdního profilu, struktura půdy a velmi důležitý vzdušný a vodní režim. 
Přirozené  travinné  porosty  jsou  adaptovány  na  extrémní  suchá,  ale  i  extrémní  mokrá  stanoviště, 
třeba ale i na rozkolísaný vodní režim, kde hladina spodní vody po část sezóny zamokřuje povrch a 
později  klesá  do  hloubek    nedostupných  kořenům.  Autoregulační  schopnost  přirozených  porostů 
tkví  v druhové  pestrosti  ,  střídavé  dominanci  druhů  a  v bohaté  zásobě  podzemní  biomasy.  Umělé 
travní  porosty  jsou  naproti  tomu  méně  homeostatické  a  mají  mnohem  užší  amplitudu  půdních 
podmínek  pro  vytvoření  optimálního  výnosu.  Výkyvy  půdní  vlhkosti  směrem  k zamokření  nebo 
přeschnutí citelně snižují jejich výnosy.  
    Stupňování přídavku minerálních živin do půdy, zvláště jde-li o dělené dávky, vede ke zvyšování 
výnosu porostů přirozených i umělých. Nejvýrazněji působí N, avšak i u něj se zřetelně projevuje 
zákon minima. U porostů s přirozeným deficitem živin (obvykle vyšší nadmořské výšky) znamenal 
přídavek PK zvýšení produkce o 200 – 300 % (standard. hnojení 32 kg P a 100 kg K.ha-1), vysoká 
dávka  N  (400  –  500  kg.ha-1)  způsobila  tvorbu  biomasy  o  500  –  700  %  vyšší.  Porosty,  u  nichž 
přirozená zásoba živin v půdě byla dostatečná, zvýšily produkci jen o 50 % po přihnojení PK a o 
100  –  200  %  při  vysokých  dávkách  N.  Relativní  účinnost  hnojení  N  byla  v tomto  případě  malá, 
pravděpodobně  větší  část  N  nebyla  asimilována,  ale  vyplavena  do  spod.  vod  nebo  unikla 
denitrifikací do vzduchu. Všechny porosty dosáhly při těchto pokusech 8 – 10 t.ha-1, což je zřejmě 
strop  při  daném  druhovém  složení  a  stanovištních  podmínkách.  Vyšších  výnosů  by  bylo  možno 
dosáhnout patrně jen výkonnými odrůdami umělých travních směsí.  
    Nedostatek  P  rovněž  často  působí  jako  limit.  faktor,  zejména  na  vícekosených  loukách.  Jeho 
sorpce  je  pomalá  a  účinky  víceleté.  Porost  reaguje  na  přídavek  P  zvýšením  podílu  vikvovitých  i 
celkové produkce. Uvádí se, že průměrný účinek 1 kg P podle půd. typu je 29 kg sena, přičemž na 
rendzinách  je  tento  účinek  dokonce  50  kg  sena.  K naopak  nebývá  limitující,  protože  je  poměrně 
dostatečně zastoupen v půdách, kromě rašelinných, a proto jeho přídavek se projevuje slaběji. 1 kg 
K má průměrný účinek 5 kg sena, na silně podzolovaných půdách až 8 kg.  
 
Faktory klimatické 
    Vůči  výkyvům  klimat.  faktorů,  především  teploty,  jsou  luční  porosty  dosti  tolerantní.  Průběh 
teplot, související s nadmořskou výškou, určuje délku vegetačního období, které se u nás pohybuje 
od 145 – 200 dnů. Narůstání zelené hmoty začíná přibližně při +5