Ekologie stanovišť FZP

o C, optimum pro fotosyntetickou 

produkci  je  u  většiny  trav  mezi  17  –  21o  C,  nad  25o  C  se  snižuje,  při  30  –  35o  C  končí.  Se 
zvyšováním teplot se snižuje počet odnoží a převládá tvorba fertilních prýtů. Za optimální teplotu 
pro luční porosty se uvádí celoroční průměr 7,9o C, pro vegetační období od V. – IX. 13,8o C. Na 
eurasijském kontinentu jsou luční porosty rozšířeny mezi  roční izotermou 0 až 10o C, se značnou 
tolerancí vůči mrazu při průměrných teplotách v I. – od  -20o C do +3o C.   
    Dostatek  vody  má  pro  travinné  porosty  prvořadý  význam.  Na  svahových  stanovištích,  kde  je 
převažujícím zdrojem atmosférická voda, se za optimální považuje 700 – 800 mm ročních srážek, 
rozdělených  do  celého  roku  takto:  zima  15  %,  jaro  25  %,  léto  40  %,  podzim  20  %.  V letních 
přísušcích se jako důležitý faktor projevuje i rosa, která může představovat po chladných rocích až 
4  mm  srážek  denně.  Mnoho  lučních  porostů,  zejména  v  údolích,  kryje  svou  spotřebu  vody 
z podzemních vod. Při deficitu dešťů ve vegetační období (pouze 300 mm) závisí produkce lučních 
porostů na hladině podzemní vody. Při průměr.  hloubce 130 cm  byla úroda píce pouze poloviční 

53 

proti  porostu,  kde  byla  podzemní  voda  v hloubce  40  cm,  tedy  přístupná  kořenům.  Ekologicky 
svérázné  jsou  aluviální  louky,  které  dovolují  vysokou  produkci  píce  v subkontinentálnícch 
výsušných oblastech. Nivní louky jsou jediné zemědělské kultury, které jsou tolerantní ke kolísání 
hladiny podzemní vody v rozsahu od zamokření a přeplavení až k hlubokému zaklesnutí vody v létě 
a  tak  umožňují  s minimem  dodatkové  energie  získat  bohatou  a  kvalitní  píci  v zaplavovaných 
údolních polohách. Přitom využívají nejen vody, ale i živin přinesených záplavou.  
 
Faktory antropické 
    Přirozené  i  umělé  luční  porosty  mají  určitou  dynamiku  rozvoje  své  nadzemní  i  podzemní 
biomasy, svoji regenerační schopnost a kapacitu rezerv. Nutno zdůraznit, že některé kořeny trav žijí 
často 3 – 4 roky, zatímco listy jsou jednoleté. Poměr biomasy nadzem. a podzemních orgánů je cca 
1 : 4 pro průměrnou louku na vlhké půdě. Jakmile je louka opakovaně sekána nebo spásána, největší 
část  asimilátů  se  ocitá  v listech;  růst  kořenů  se  zpomaluje,  produkce  listů  ,  obnovovaných  po 
každém  sekání,  značně  vzrůstá.  Biomasa  kořenů  může  přesáhnout  7  t.ha-1  u  louky  sekané  3x  a  3 
t.ha