Ekologie stanovišť FZP

56 

    Zhoršené zásobování  rašeliniště vodou či zvýšené vysoušení jeho povrchu vede k rozmnožení a 
rychlému růstu křovin a stromů – na vrchovištích tak může vzniknout křovitý či vysokokmenný les 
– různé druhy borovic a bříz. Ve slatiništích vyhovuje většímu vysoušení olším a vrbám.  
    Vývoj  bažin  je  plný  zvratů  a  výkyvů  a  ve  značné  míře  tento  trend  způsobují  samy  rostliny.  Př. 
jižní Čechy: Zarůstání mělkých jezer, tůní a rybníků začíná od rákosin  – porosty vysokých ostřic, 
mechorosty – křovité vrby – stromovité vrbiny a olšiny. Olše lepkavá je nakonec schopna vytvořit 
vysokokmenný  les,  ale  jeho  životnost  je  pouze  dočasná.  Po  nějaké  době  se  vývoj  vrátí  zase  o 
několik  fází  zpět,  zpravidla  k porostům  vysokých  ostřic.  Důvod  =  Rákosiny  a  porosty  ostřic  pod 
sebou navrství ložiska slatiny – na vyvýšených trsech vyklíčí vrby a olše – ve stínu stromů a vlivem 
provzdušnění půdy kolem kořenů se rákos. a ostřic. slatina rozkládá  – obnažuje se kořání starých 
olší – vítr je vyvrátí – olšina prořídne – prohlubně a kopečky, vodní plochy se střídají se suchými 
vyvýšeninami.  Ve  světlinách  a  prohlubních  –  rákosiny  a  vysoké  ostřice,  které  začnou  pod  sebou 
hromadit slatinu.  
    Též  vývoj  vrchoviště  vždy  nevede  ke  vzniku  jednotného  rašelinného  lesa.  V průběhu  staletí  se 
může vrchoviště měnit v rašelinný les a zpětně na bezlesé vrchoviště. Kromě podnebných změn a 
vydatnosti pramenů mohou působit i náhlé změny – vývěr nového pramene, rozrušení rašeliniště při 
dešťovém  přívalu  nebo  požár.  Kanály  vyhlodané  silným  proudem  vody  mohou  fungovat  jako 
odvodňovací  soustava,  která  sníží  úroveň  vody  v celém  vrchovišti  a  způsobí  jeho  vysychání  –  to 
může podpořit rozvoj lesa z borovic, smrků, bříz. Odvodněná a suchá rašelina je i dosti náchylná 
k požáru – v Kanadě a na Sibiři takto může hořet a dlouhodobě doutnat tisíce hektarů.  
     Je úplně jednoznačné, že velká rašeliniště významně ovlivňují mikroklima okolní krajiny. Velké 
a  hluboké  ložisko  rašeliny  prosycené  až  k povrchu  vodou  funguje  v krajině  jako  zásobník  tepla. 
V létě teplo střádá a postupně vydává. V létě a na podzim bývá v okolí živých rašelinišť chladněji 
než v ostatní krajině. Dokladem je i často se zde tvořící přízemní mlha. Část zimy a jara je vzduch 
v obvodu  rašeliniště  o  poznání  teplejší  –  vliv  tepla  vyzařovaného  z hloubky  nezmrzlého  ložiska 
rašeliny.  Živá  rašeliniště  podobně  jako  velké  vodní  plochy  zmírňují  teplotní  rozdíly  ovzduší 
v průběhu roku. Na rašeliništi odvodněném a vysušeném teplota naopak v průběhu roku i dne a noci 
značně kolísá – provzdušněná vrstva rašeliny při plném oslunění neodvádí účinně teplo do hloubky 
ložiska – naopak během zimních dnů působí jako izolační vrstva, která brání plynulé dodávce tepla 
z hloubky  ložiska  –  na  povrchu  odvodněného  rašeliniště  dosahují  tedy  teplo  a  chlad  maximálních 
hodnot (+ tmavá barva rašeliny). 
    Živé rašeliniště významně zvlhčuje přízemní vzduch často i v širokém okolí – z jezírek a kanálů 
stoupá  vodní  pára  a  především  vypařování  vody  z těl  rostlin  –  lístky,  listy  a  stonky  –  obrovská 
odpařovací plocha. Změna kapalného skupenství na plynné spotřebuje značné množství tepla – už 
proto  je  v létě  na  rašeliništích  chladněji.  Doposud  není  jasná  odpověď  na  otázku  jaký  vliv  mají 
bažiny na povrchový odtok vody - dříve byla snaha podporovat názor, že rašeliniště jsou schopny se 
nasáknout  vodou  jako  obrovská  houba    po  deštích  uskladňující  vodu  –  v době  sucha  potom 
rovnoměrné  vypuštění  do  toků.  Sice  ohromná  nasáklivost,  ale  zadržená  voda  trvale  uvězněna 
v ložisku  nebo  se  zpět  vypařuje  do  ovzduší.  Velké  ložisko  rašeliny  může  dokonce  fungovat  jako 
zátka na vývěrech podzemní vody a brzda jejího plynulého odtoku. Při jarním tání sněhu a silných 
deštích se může chovat zase jako nepropustná podložka. 
    Ve  světovém  měřítku  představují  mokřady  velmi  důležitou  součást  přírody.  Na  celém  světě 
jenom rašelinišť zhruba 150 mil. ha, jejichž ložisko je hlubší než 20 cm. Na ploše bývalého SSSR – 
60 000 rašelinišť o ploše 70 mil. ha. Největší rašeliniště na světě – mezi řekami Ob a Irtyš – přes 50 
000  km