VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

10.3 Vývoj identity adolescenta

• pokračuje proces osamostatňování a rozvoje identity:

1. fáze postupné stabilizace – postupné vyrovnání vztahů s rodiči – nemá potřebu reagovat demonstrativními projevy, dospívající se necítí zralý na úplnou separaci, pomoci mechanismu kyvadla se vrací zpět do rodiny

2. fáze psychického osamostatnění – vytvoření takové identity, která potvrzuje jedinečnost osobnosti a je alespoň přibližně realistická

   • ne každý jedinec je kreativní – vytváří se svoji identitu nápodobou vzorů, které znají a považují je za přijatelné

   • dívky se podle Carol Gillingové více definují prostřednictvím vztahů k lidem a méně vlastnostmi, které charakterizují samostatnou identitu – naplňují ji spíše kooperací než soupeřením, nejsou motivovány k experimentování, přechází k intimitě dříve (svatba, manželství)

   • chlapci považují za nejdůležitější svou individuální identitu danou kompetencemi, výkonem a dosaženou sociální pozicí – spíše soupeření než kooperace, více dominance než submise, dívky jsou více pod tlakem společnosti než chlapci

   • adolescentní egocentrismus vede k ignoranci všeho, co by vadilo v užívání svobod nové role

   • adolescenti preferují intenzivní prožitky a usilují o absolutní řešení, mají potřebu neodkladného uspokojení

   • adolescenti velmi často přijímají pouze svobodu, ale o zodpovědnost nestojí…pro mnohé není dospělost atraktivní, dostávají se do mezifáze adolescenčního moratoria:

   1. odklad přijetí definitivní varianty

   2. difúzní identita – dezorientace v sobě samém, která vede k různým obranám – ztráta motivace k veškeré aktivitě, neschopnost se soustředit a cokoliv systematicky dělat, marnost nějakého úsilí¨

   • volba negativní identity – nevyhovující rodinné zázemí, nízké sebehodnocení a pocit nedostatečných kompetencí

   • důležité sebehodnocení:

1. adolescent dovede uvažovat logicky správně i o sobě, ale často se dopouští chyb, které vyplývají z jeho ukvapenosti a zbrklosti, činí závěry na základě okamžitého impulzu

2. citové prožitky adolescentů jsou autentické ve smyslu jejich nefalšovanosti a intenzity – emoční prožitky přispívají k poznání individuální specifičnosti, důraz na citové hodnocení je pro adolescentní období typický

3. významné je hodnocení vlastních kompetencí a na nich závislém výkonu

4. k sebepoznání přispívá i hodnocení jiných lidí, které funguje jako zpětná vazba

   • pro adolescenta jsou názory ostatních lidí subjektivně velmi důležité, dosud přetrvává totiž nejistota a pochybnosti o své vlastní hodnotě

   • součástí identity je rovněž vztah k někomu jinému, k určitému člověku nebo ke skupině, resp. ztotožnění s nimi – člověk je definován i tím, ke komu patří

   • pro identitu adolescenta jsou významné partnerské vztahy; nástup dospělosti je definován schopností dosáhnout vztahové intimity; to je možné tehdy,jestliže je identita stabilizována a zralá

   • adolescent se definuje i svou příslušností k nějaké skupině – mnohdy určuje hranici toho, proti čemu se vymezuje negativně, odstraňuje pochybnosti

   • čím je rozdílnější vymezení cizí a vlastní identifikační skupiny, tím je pro jedince jednodušší definovat sebe sama

   • sebevymezení pomocí vnějších znaků demonstruje určitou skupinovou identitu

   • identifikace se skupinou představuje obvykle přechodnou fázi, které umožňuje překonat nejistotu osamostatňování a hledání individuální identity, pokud přetrvával důraz na skupinovou identitu, vývoj osobnosti dospívajícího by stagnoval – měl by se od skupiny postupně diferencovat

   • příslušnost ke skupině jako hlavní náplň identity je snadněji dosažitelná, ale je i ochuzující; jedinec se mlže cítit silnější, protože má oporu skupiny; nemusí se cítit zodpovědný za své jednání, protože skupina jej zbavuje

   • každá soc. skupina podporuje rozvoj určitých vlastností osobnosti a určitých projevů chování

   • adolescentní identitu spoluutváří i přijetí generačně specifických způsobů sebevyjádření, přijetí alternativní kultury

   1. rock – je symbol příslušnosti k určité generaci, se svým rytmem, hlasitostí stimuluje převážně pravou mozkovou hemisféru, uspokojuje potřebu svobody a alternativního způsobu života – je protiváhou racionálního stylu a tlaku establishmentu¨

   2. tvorba graffiti – důkaz jejich svobody a moci, odmítnutí norem společnosti, která je nutí k pouhému přizpůsobení, potřeba okamžitého vyjádření, je to symbolické sdělení o vlastní existenci a o svém vidění světa

   3. skejťáci – volnost a svoboda