VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

9.2 Proměna prožívání pubescenta

• kolísavost emočního ladění, větší labilita a tendence reagovat přecitlivěle i na běžné podněty

• emoční reakce pubescenta jsou ve srovnání s minulým obdobím nápadnější a zdají se být ve vztahu k vyvolávajícím podnětům méně přiměřeně

• větší impulzivita a nedostatek sebeovládání, zvýšení uzavřenosti ve smyslu nechuti projevovat svoje city navenek; výkyvy v sebehodnocení; vztahovačnost je výrazem osobní nejistoty

• celkoví nejistota vyvolává u pubescentů různé obranné reakce:

1. mechanismus kyvadla – občas se vrací k dětskému chování, povídá si s rodiči jako dřív, nová varianta se ještě dostatečně nezafixovala, jedna z možných obran regrese na nižší vývojové stadium

2. v pubertě je častou obrannou reakcí únik do fantazie – symbolické zvládnutí nejrůznějších situací

9.3 Rozvoj poznávacích procesů v období pubescence

• stadium formálních logických operací – uvolnění vázanosti na konkrétní realitu

• dětství je charakteristické úsilím o poznání a pochopení světa, tj. jaký svět je, dospívání je typické potřebou a schopností uvažovat o tom, jaký by tento svět mohl, resp. měl být

• 3 body formálních logických operací pubescenta podle Keatinga:

1. důraz na uvažování o mnoha různých možnostech – není již vázán na aktuálně existující skutečnost, ale bere v úvahu i další možnosti, reálné i imaginární; zvýšená (sebe)kritičnost, změna o uspořádání světa

2. začíná uvažovat systematicky

3. dovede různé myšlenky kombinovat a integrovat

   • jakmile si pubescent osvojí hypotetické myšlení, je svými schopnostmi natolik okouzlen, že je začne považovat za všemocné – pocit, že je vše jednodušší, nepřipouští, že problémy mohou mít rozmanitá řešení pozbývající logiku => značná kritičnost pubescentů – jsou přesvědčeni, že lze všechno vyřešit

   • v pubertě se stává myšlení flexibilnějším a komplexnějším, formální logické operace lze dobře použít i k úvahám o všelijakých hypotetických variantách, které ani nemají příliš velkou pravděpodobnost, že by vůbec někdy mohly stát skutečností, přesto je i taková činnost pro dospívající dítě něčím přínosná; tento způsob uvažování se objevuje v denním snění, umožňuje rozvinout fantazii a tvořivost atd.; pubescenti se svými úvahami různým způsobem experimentují, a tímto způsobem si tuto kompetenci procvičují; vlivem nového zplsobu uvažování dochází ke změně vztahu k časové dimenzi

   • je pro ně důležitá budoucnost – své současné já vnímají jako „zálohu budoucnosti“

   • potřeba jistoty a bezpečí je vázána na minulou zkušenost a aktuální prožitky, to zůstává; projevuje se nová dimenze – anticipace budoucnosti – buď jako přijatelná, nebo nejistá a ohrožující = spojena s potřebou rozvoje nové identity

   • potřeba seberealizace – rozšiřuje se z přítomnosti i na budoucnost

   • potřeba otevřené budoucnosti

   • změna pohledu na svět vede k posílení určitého egocentrismu:

   1. pubescent bývá hyperkritický

   2. pubescent má sklon polemizovat

   3. podléhá osobnímu klamu, že jeho myšlenky, pocity a zkušenosti jsou zcela výjimečné – jeho výjimečnost je zcela imunní k běžným ohrožením (AIDS se mě vyhne atd.)

   4. egocentrismu projevující se ve vztahovačnosti – iluze „imaginárního publika“, které neustále sleduje chování pubescenta – jde o projev nezralého a nevyrovaného sebevědomí, později pochopí, že každý má své problémy, než aby se jím zabýval, tento mechanismus má ale i pozitivní stránku a sice, že si tím rozvíjejí empatii a citlivost na druhé