VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

• s potřebou najít odpověď na existenciální otázky se v adolescenci mění vztah k víře – podle E.O.Wilsona má člověk vrozený sklon k víře, i když jej samozřejmě nemají všichni lidé stejně silný; Remeš – tendence k prožitkům posvátna a neempirickému zakotvení lidského myšlení; členství v určité skupině je oporou jeho identity

• mezi existenciální motivy patří: hledání smyslu života, hledání absolutně platných, trvalých hodnot, potřeba přesahu vlastního života

• někteří adolescenti, zklamáni svými rodiči, vrstevníky a nakonec i hodnotami společnosti, hledají opravdové ideály a hodnoty, stávají se členy náboženských sekt – potřeba silné autority, „jediná a absolutní pravda“, „záchrana před špatností a zkažeností světa“ nebo „záchrana světa před zkázou“ – jsou výlučné, saturují potřebu intimity, nahrazují podobně fungující přátelské či partnerské vztahy; vyžadují naprosté respektování jejích norem a hodnot, toto je odměňováno skupinovou identitou, která je považována za privilegium, ze subjektivního hlediska by mohlo být členství v sektě výrazem potřeby psychosociálního moratoria

• členství v sektě za přitažlivé proto, že jedince zbavuje zodpovědnosti

10.4 Socializace v období adolescence

• adolescence je obdobím přechodu do dospělosti – jedinec je čím dál víc akceptován jako dospělý a zároveň se od něho očekává odpovídající chování – období je typické diferenciací a kvalitativní proměnou soc. rolí

1. Normy a pravidla chování

   • Erikson – autoidentifikace – adolescenti si sami vybírají hodnoty a normy, k nimž chtějí být loajální a nepřijímají automaticky to, co jim rodiče či společnost nabízejí

   • Kohlberg – postkonvenční morálka, která závisí na vnitřních normativních principech – adolescentní morálka už není vymezena na pouhé mechanické respektování jednotlivých pravidel, nebývá generalizována na všechny životní situace

   • Morální vývoj v adolescenčním věku je typický:

   1. tendence uvažovat o morálních principech a zaujímat k nim vlastní stanovisko

   2. tendence k absolutizujícím a akcentovaným závěrům

   3. tendence vyžadovat dodržování uznávaných principů, opět až v absolutní a nekompromisní míře

   • proto jsou adolescenti a mladí dospělí často ti, kteří se dají snadno přesvědčit o ideálu nějaké „čisté a spravedlivé společnosti“

   • antiidentifikace s platným společenským řádem = všichni adolescenti nepřijímají běžné hodnoty a sociální normy

   • každý člověk potřebuje být akceptován, sebeláska a sebeúcta ke transformovaný postoj jiného člověka, jeho zvnitřnění

   • když nemůže získat pohlazení, provokuje, aby dostalo aspoň pohlavek; jestliže adolescentovi nepřinesla pozitivní strategie žádný zisk, uchyluje se k negativní variantě, lidé jsou mu lhostejní, nulová empatie, necítí žádný rozdíl mezi věcmi a živými bytostmi, je zaměřen na své aktuální uspokojení převážně materiálních potřeb¨

   • potřeba citového prožívání ovšem existuje i u takových jedinců- agresivita, k navození žádoucího emočního stavu náhradní prostředky: alkohol či drogy