VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

9.5.1 Škola

- zkušenost s určitým hodnocením vlastního výkonu, a z toho vyplývající realitní pozicí ve třídě, vede ke stabilizaci individuálních norem, tzv. osobního standartu

- tendence příliš se nenamáhat, pokud to není nezbytně nutné; nejde mu o to, aby se naučil, obohatil svoje znalosti a dovednosti

- větší nápor nejasného a nesrozumitelného učiva je odmítán, protože posiluje osobní nejistotu

- často zpochybňují význam mnoha školních znalostí, které považují za samoúčelné – nesrozumitelné učivo pro ně znamená nutní zlo¨

- úspěšnost ve škole má v pubertě vazbu k osobní perspektivě, přestává být cílem a stává se prostředkem

- nadřazená role učitele přestává být tabuizována

- smysl role učitele je z pohledu pubescenta dán především jeho vztahem k výuce

- pubescenti oceňují učitele, který zdůrazňuje svou nadřazenost a autoritu – oceňují dobrou náladu, smysl pro humor, pochopení pro žáky a ochotu vyslechnout jejich názor, náladový a nervózní učitel vyvolává v dětech napětí

9.5.2

Proměna rodinných vztahů v období pubescence

• emancipace od rodiny nevede ke zrušení citové vazby k rodičům, ale k jejich proměně

• pocit jistoty a bezpečí, který vazba na rodinu poskytovala, se transformuje do symbolické roviny

• proces individuace:

1. fáze diferenciace

   • deintifikace ve vztahu k rodičům, chce se odlišit

   • zpochybnění rodičovských hodnot a norem – i ty, které považuje v zásadě za dobré

   • je do jisté míry rodiči zklamán

2. fáze experimentace

   • trvá přibližně dva roky, do konce puberty¨

   • experimentace s vlastní emancipací – odmítá úplnou závislost na rodině a postupně ji stále více nahrazuje vázaností na vrstevníky

   • povinnosti nabývají, ale práva ne

   • dochází ke zdánlivému konfliktu potřeb rodičů a dospívajících – potřeba uvolnit se ze závislosti a rodinné zázemí považují za samozřejmost

   • potřeba citové jistoty nabývá jen v situaci nějakého subjektivního ohrožení

   • u svých rodičů si nejvíce váží upřímnosti a statečnosti

   • rodiče ztrácejí výsadní postavení – kteří často zdůrazňují formální stránku, která nemá žádný přijatelný obsah (musíš nás poslouchat, protože jsme tvoji rodiče)

   • potřeby rodičů a pubescentů jsou zdánlivě protikladné: rodiče si potřebují uchovat autoritu, i kdyby jen formální; pubescent chápe jako úspěch jakékoliv omezení podřízenosti a dětské role – že větší toleranci musí projevit rodiče, kteří jsou zralejší

   • jestliže je rodina příliš autoritativní, dítě se může komplementárně rozvinout jako pasivní, submisivní jedinec

   • za určitých okolností může být dítě reálně neschopné dosáhnout přiměřeného osamostatnění