VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

1. jeho osamostatnění je spojené se změnou vztahů s rodiči: jsou symetričtější a klidnější

2. osamostatnění

3. změna jeho vztahu k lidem, symetrické vztahy s vrstevníky – mladý dospělý je otevřený i novým kontaktům

4. dospělost je dobou sexuální zralosti – na významu nabývá i reprodukční složka

5. ekonomická samostatnost

   • větší soc. prestiž, je spojena s určitým soc. očekáváním

   • „sociální hodiny“ – obecně platný normativ, který vymezuje dobu, vhodnou k přijetí určitých, společensky důležitých rolí – mladý člověk se obvykle řídí jakýmsi sociálně žádoucím, normativním modelem života dospělého člověka, srovnává se se svou generační skupinou, která mu rovněž slouží jako vzor

   • Soc. očekávání se vztahuje především na chování směřující k postupnému zvýšení vazby na společnost

11.2 Charakteristika mladé dospělosti

• od 20-35let

• vývojové úkoly: profesní role, stabilní partnerství, rodičovství

• předpokladem přijatelného rozvoje není jenom biologické zrání, ale i adekvátní zkušenost

• rozhodnutí rané dospělosti mají své důsledky i pro následující vývojové fáze, protože nastartují změny, které mohou být nezvratné

• dospělost je spojována se samostatností a nezávislostí, která je chápána jako výhoda; s ekonomickou soběstačností a s možností svobodně hospodařit se svými penězi; se svobodnou volbou autentických přátelských a partnerských vztahů

• dilema rané dospělosti spočívá v rozporu potřeby svobody a nezávislosti s potřebou zkusit nové role

• několik životních mezníků: volí si profesi, uzavírá manželství, stane se rodičem

11.3 Rozvoj poznávacích procesů v době mladé dospělosti

• rozvoj myšlení ovlivňuje ve fázi mladé dospělosti především zkušenost – přehodnocuje význam situací a způsobu jejich řešení

• postformální myšlení: bere v úvahu všechny složky problému, jeho mnohoznačnost i celkový kontext – kontextuální relativismus

• je schopen kompromisu

• postformální myšlení je typické změnou v přístupu řešení problémů i změnou v chápání samotného problému

• dospělý člověk je sebekritický – je schopen akceptovat, že jeho uvažování nemuí být zcela přesné

• smiřuje se s faktem, že různé problémy, kt. jsou součástí životní reality, bývají složité, nejednoznačné, v průběhu se měnící

• akceptuje kognitivní nejistotu

• je pragmatičtější

• chápe své znalosti a kompetence jako prostředek k dosažení nějakého konkrétního cíle

• myšlení bývá flexibilní a otevřené

• ve větší míře se rozvíjejí i jiné složky inteligence, než je ta, na níž byla závislá úspěšnost ve škole

• dochází ke stabilizaci sebehodnocení v oblasti vlastních kompetencí

11.4 Socializace v období mladé dospělosti

• postformální způsob myšlení vztah k normám relativizuje

• převažuje orientace na právo a pořádek, tj. orientace na společnost - ale zároveň je relativizuje

• přechod od adolescenčního egocentrismu k altruismu a zodpovědnosti

• zodpovědnost a péče o jiné, mnohdy i na úkor spokojení svých vlastních potřeb

• tendence k harmonizaci vlastních potřeb s potřebami jiných

• morální uvažování a vztah k normám ovlivňuje i aktuálně převažující společenské očekávání

• společnost je k dospělému méně tolerantní, čeká od něho více zodpovědnosti

• má odlišná čekávání ve vztahu k mužům a k ženám

• od mužů se očekává nezávislost a dominance v rozhodování – rychlé a racionální řešení problému

• od žen se čeká ohleduplnost a citlivost, počítá se s emocionálnějším přístupem

• ženskou morálku lze chápat jako situačně senzitivní a flexibilní