VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

1. výuka se zaměřuje na chápání souvislostí a vztahů;

2. na schopnost volit určitý způsob řešení problémů a používat určitá pravidla – strategické uvažování

   1. do vedou se soustředit na detaily a na jejich vzájemné vztahy

   2. dovedou si potřebné informace opakovat

   3. při řešení problému využívá myšlenkových operací, hledá základní princip úlohy, kterou má řešit

   • typy učení:

   1. učení pokusem a omylem

   2. logické odvození, usuzování na správné řešení na základě předchozí zkušenosti (tj. dedukce)

   3. učení nápodobou

   • rozvíjí se určitý kognitivní styl, určitý způsob uvažování: konvergentní myšlení hledá jednu správnou odpověď na daný problém a divergentní myšlení lze použít v případě problému, který má více, resp. neomezený počet, možných řešení (toto myšlení není školou moc posilováno)

   • osobní kognitivní styl, v němž rozlišujeme tempo a přednost řešení – reflektivní styl (pomalejší, přesnější), impulzivní styl (rychlejší, méně přesný)

   • metagonice – schopnost uvažovat o vlastním poznávání – vedomost o vlastním poznávání, má dvě složky:

   1. sebeocenění a zhodnocení svých vlastních znalostí a kompetencí

   2. ocenění vhodnosti určité strategie pro řešení určitého problému

8.2 Socializace dítěte školního věku

1. Role

   • role školáka není výběrová, dítě ji získá automaticky, bez ohledu na vlastní přání – každé dítě zaujímá svůj specifický postoj, který je dán mírou identifikace s touto rolí a mírou soc. prestiže

   • role žáka zahrnuje dvě dílčí role:

   1. podřízená role žáka – významná zkušenost, která ovlivní rozvoj sebehodnocení dítěte a volbu jeho dalších životních cílů; společnost si vytváří určitou normu žáka

   2. souřadná role spolužáka – ovlivní budoucí strategie chování a neformální soc. vztahy

2. Komunikace

   • schopnost diferenciace komunikačního stylu vyplývá ze sociální zkušenosti

   1. stále se vyhraňuje specifický způsob komunikace dětské skupiny

   2. komunikace žáka s učitelem má přesně stanovená pravidla

3. Normy a pravidla chování

   • dítě si musí osvojit pravidla, která určují jeho chování ve škole

   • jsou schopné diferencovat různé normativní systémy a vzhledem k tomu se v různých situacích i jinak chovat

   • rovnostářský fanatismus – naprostá nivelizace (vyrovnání) nároků

   • ve středním školním věku si dětská skupina vytvoří svoje vlastní normy

8.2.1 Škola

- role žáka přináší dítěti vyšší sociální prestiž – přináší také různé zátěžové situace

Nástup do školy je spojen s nutností osamostatnění, přijetí zopodvědnosti za vlastní jednání a jeho následky – musí se vzdát egocentrismu

• vazba na učitele posiluje pocit jistoty a bezpečí

• motivace k plnění norem, které potlačují individuální potřeby, zůstává individuálně emocionální, je spojena s osobním vztahem k učiteli

• hodnocení rodiny – je nejvýznamnější, ale bývá méně kritická a více emocionální

• hodnocení ve škole a v dětské skupině je kritičtější a často také tvrdší

• škola spoluurčuje další vývoj školáka nabídkou určité perspektivy

• Erikson – školní období je fází píle a snaživosti

• Dítě potřebuje dosáhnout společenského uznání, potřebuje být druhými akceptováno i oceňováno

• Vzrůstá potřeba ověřit si svoje schopnosti a možnosti

• Z hlediska dlouhodobé perspektivy se stává základem sebehodnocení

• Subjektivní pocity zátěže, je užitečný, neboť u dítěte stimuluje rozvoj strategií, jak se s problémy vyrovnávat

• Ocenění dospělých se vztahuje k různým dětským potřebám: potřeba citové jistoty jako důkaz emoční akceptace, potřeba pozitivního hodnocení – ocenění dobrého výkonu, úspěch posiluje sebedůvěru; potřeba orientace

• Jestliže dobrý výkon není oceňován nebo chybí citově vyznaná osoba, která by jej ocenila, nebude mít žádný význam ani pro dítě samé