VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

Vývoj verbálních schopností v předškolním věku

• otázky typu „proč“

• děti se učí mluvit prostřednictvím nápodoby verbálního projevu dospělých lidí (případně starších dětí), s nimiž žijí a komunikují; avšak nápodoboa řeči má selektivní charakter – naučí se to, čemu svým způsobem rozumí

• nápodobou se učí i gramatická pravidla – ale v jejich projevech se objevují mnohé nepřesnosti a agramatismy

• v průběhu vývoje se nejprve diferencují různé řečové funkce a teprve mnohem později, v souvislosti s jejich zaměřením, se začne měnit i jejich struktura

• egocentrická řeč – expresivní – dítě bez ohledu na potenciální posluchače vyjadřuje slovně své pocity; regulační – dítě řídí slovními pokyny své vlastní jednání (teď nemůžu papat bonbonek, maminka by se zlobila); egoc. řeč je prostředkem myšlení

Rozvoj dětské identity v předškolním věku

• rozvoj poznávacích procesů ovlivňuje i sebepojetí

• v předškolním věku začínají chápat sebe sama jako subjekt = vznik vědomí vlastní identity

• tělové schéma (obraz vlastního těla) má vizuální charakter

• fenomenismus se projevuje preferencí nápadných či subjektivně vyznaných znaků

• sebehodnocení je vzhledem k citové a rozumové nezralosti dětí předškolního věku stále jednoznačně závislé na názoru jiných osob, zejména rodičů (rodiče je ovlivňují emočně – svou citovou vřelostí; svými požadavky a spokojeností s mírou jejich naplnění; svým chováním a zejména verbálním vyjádřením svého názoru na dítě

• přejímá názor dospělých na sebe sama nekriticky, tak jak je mu prezentován

• sice o sobě také uvažuje, ale svým způsobem – egocentricky, kdy si potvrzuje vlastní významnosti; magičností uvažování – zkreslení skutečnosti

• nezralost sebepojetí = majetnické sklony, nekritičnost a důraz na sebe sama, sklon k vychloubání

• ztotožnění s rodiči slouží jako obohacení dětské identity, posiluje jeho sebevědomí

• osobní teritorium – lidé, k nimž má nějaký vztah; věci, kt. mu patří; protředí, v němž žije

• důležitou složkou dětské identity je vlastnictví – moje maminka, můj pes – moje je součástí já

• součástí identity jsou i všechny soc. role, které má – žák MŠ, kámoš ve skupině

• gender role – jejíž vymezení se diferencuje právě v tomto věku

Identifikace s mužskou a ženskou rolí

• rozdíl obsahu mužské a ženské role není dán jen biologicky, ale má i své sociální vymezení – vycházející ze stereotypů společnosti jako jsou soc. očekávání (chování, oblékání); stereotyp chlapce – nezávislost, soutěživost, síla a dominance a holčičky – laskavost, empatie, citovost

• uvědomují si rozdíl obou pohlaví – znají obsahy obou rolí

• pokračuje proces diferenciace těchto rolí

• podmiňování – rodičovské postoje a očekávání posilují chování určitého typu, dítě je za ně pozitivně hodnoceno, což přispívá k lepšímu naučení; učení nápodobou, resp. identifikací – napodobují takové chování, kt. vidí u rodiče, staršího sourozence,

• ve 4 letech už vědí, že jejich pohlavní identita je trvalým znakem a že se nikdy nezmění

• přijetí mužské či ženské identity se projevuje i postupnou diferenciací dětské hry – chlapci se ve hře chovají agresivněji, větší fyz. aktivita, hrubší hra, dominance, holčičky submisivnější, bázlivější, lepší sebekontrola, větší respekt k soc.normám