VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

Socializace dítěte předškolního věku

• období předškolního věku je označováno jako věk iniciativy, jehož hlavní potřebou je aktivita

• nové regulační kompetence – dítě už není ovládáno aktuálními podněty

Normy chování

• prezentováno uznávanými autoritami, přijme jakékoli normy, kt. není schopné kritizovat = fáze heteronomné

• Piagetova teroie:

1. způsob osvojování norem, interpretace jejich významu a jejich vliv na dětské chování závisí na úrovni poznávacích procesů

2. dítě je k dodržování norem motivováno systémem odměn a trestů, tj. pozitivním a negativním hodnocením = fáze premortální

• normy usnadňují orientaci v soc. prostředí – důležité pro rozvoj vlastní ID

• další vývojový stupeň – pocit viny dítěte za nežádoucí chování = tzn. dítě začíná akceptovat určitá omezení jako bezvýhradně platná a samo pociťuje jejich porušení jako nepříjemné (počátek rozvoje dětského svědomí)

• podle Eriksona je pro vývoj předškl. dítěte významný potenciální konflikt mezi vlastní aktivitou a pocity viny

• Říčan mluví o zvýšené citlivosti svědomí předškl. dětí

• Charakteristiky svědomí předškl. dítěte (autoregulační mechanismus):

1. typická vazba na konkrétní situací, na určitý čin

2. chápe normy poněkud stereotypně a rigidně

3. chápe normy egocentricky – interpretuje je individuálně specifickým způsobem, jak jim právě vyhovuje

   • normy chování, které tvoří racionální základ autoregulačního systému, se dítě učí především ve své rodině

6.3.2 Rozvoj sociálních dovedností

• jedním z předpokladů pro rozvoj prosociálního chování je uspokojení dětské potřeby jistoty a bezpečí

• rozvoj prosoc. chování je závislý na dosažené úrovni kognitivních kompetencí

• prosoc. chování je ovšem také výsledkem soc. učení – nápodobou, potřeba vhodného modelu

• umí projevit empatii

• mají zúženou citlivost pouze k některým emočním prožitkům druhých lidí

• nedovedou se distancovat od příliš intenzivních emočních projevů, dítě nakonec takové emoci podlehne, sdílí ji a není schopné nic jiného dělat

• altruismu se dítě učí především na úrovni primárně symetrických vztahů

• rozvoj prosoc. chování je spojen s kontrolou a ovládáním agresivních tendencí

• při hodnocení agresivního chování předšk. dětí je třeba vzít v úvahu zejména:

• motivaci k takovému jednání, event. Návyk chovat se tímto způsobem

• schopnost dítěte pochopit negativní důsledky jednání

• schopnost dítěte chování ovládat

• i v případě agresivního chování hraje roli jak dispozice, tak soc. učení

• v klasických pohádkách je agresivita usměrněna ve prospěch dobra, v moderních akčňácích nic takového nefunguje

6.3.3. Význam rodiny pro psychický vývoj předškolního dítěte

• rodiče jsou pro předšk. dítě emocionálně významnou autoritou

• představují ideál, s nímž se dítě identifikuje

• dítě v tomto věku přisuzuje rodičům všemohoucnost, omnipotenci

• Erikson toto období charakterizuje jako období anticipace rolí – učí se na symbolické úrovni role, kt. by měl v budoucnosti získat

• Předšk. dítě není schopné pochopit příčinu rozvodu, protože tento problém nahlíží egocentricky – mohou se i považovat za viníky

• Pokud z rodiny odejde jeden rodič (většinou otec), chybí také model osobně významné mužské, event. ženské role

• Typickou skupinou jsou chlapci-jedináčci, vyrůstající pouze s rozvedenou matkou

• Chlapci, kteří neměli možnost identifikace s mužským vzorem, neměli ani typicky chlapecké zájmy a projevy; pro své vrstevníky nebyli příliš atraktivní, chlapci si je nevybírali jako parťáky

• Syndrom maminčin mazánek – riziko takového modelu je již před 5.rokem