filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Politická myslitelka německého původu Hannah Arendtová (1906-1975)

Hannah Arendtová se ve svém díle Původ totalitarismu zamýšlela nad zkušeností moderního člověka s totalitními režimy, které si dobyly absolutní neomezenou moc a dokázaly ovládnout lidský život po všech jeho stránkách. Totalitní režimy, které představující narušení dosavadní duchovní, mravní a politické tradice, ohrožují samotnou podstatu člověka, jeho identitu, schopnost individuálně jednat a možnost plurality, navíc si vyžádaly milióny lidských životů a staly se příčinou nezměrného množství lidského utrpení.

Režimy tohoto druhu neužívají teror jen k zastrašování a odstraňování svých protivníků, ale jako nástroj k ovládnutí celé společnosti. Rodí se z procesů směřujících k vytváření moderní masové společnosti, která ve skutečnosti představuje společnost izolovaných jedinců vytržených ze svých přirozených společenských a rodinných pout. V ní se u velké masy lidí rodí pocit ztracenosti a opuštěnosti v pro ně jen těžko pochopitelném světě.

Principem, který vede jednání totalitních režimů, je proměnlivá ideologie nezávislá na samotné skutečnosti. Její snahou je zahrnout do železné logiky svých údajně objektivních zákonitostí veškerou skutečnost a ospravedlnit cestu směřující k nastolení pravé a vyšší spravedlnosti. Funkcionář totalitní moci vykonává jen to, co mu nařizuje vyšší zákon. Teror má totiž urychlit pohyb společnosti ve směru, který určují objektivní zákonitosti vytyčené ideologií, a odstranit vše, co se mu staví do cesty. Ideologie je nezávislá na veškeré zkušenosti, nemá se od ní čeho naučit, protože vychází z pravé skutečnosti skryté za poznatelnými věcmi a událostmi. Základní teze ideologie stačí k vysvětlení všeho, jsou-li z ní logicky správně odvozované závěry. Je-li ideologií ospravedlněno např. tvrzení, že existují odumírající třída či nižší rasa, pak z něho vyplývá to, že je nutno je odstranit. Neodolatelná síla logiky totalitní ideologie je dána tím, že se člověk přirozeně spoléhá na elementární racionální zákony, kterým důvěřuje. Ve světě, kde je vše nespolehlivé a proměnlivé, představuje jedinou jistotu právě železná logika ideologie. Proto je člověk ideologií tak snadno manipulovatelný.

Chování totalitních režimů nelze vysvětlit jen touhou po moci, neboť se plně podřídilo ideologii. Z hlediska totalitních států padá vina na třídní nepřátele a příslušníky nižších ras, protože se staví proti logice zákonů vytyčených touto ideologií. Lidé se tak stávají vykonavateli či oběťmi procesu, který považují za nutný.

Jako novinářka referující o jeruzalémském soudním procesu s Adolfem Eichmanem (konaném v roce 1961). který za II. světové války organizoval transporty evropských židů do koncentračních táborů a touto cestou poslal na smrt miliony nevinných lidským bytostí, se ARENDTOVÁ zamýšlela nad neosobní "banalitou zla". Tento historicky naprosto nový jev 20. století se vyznačuje tím, že lidské osobní vášně a neřesti páchající zlo v něm nemají téměř žádné místo. Zlo působí byrokraticky řízené organizace, kde lidské vášně a neřesti nenacházejí své uplatnění a které systematicky uskutečňují to, co vyplývá ze zvláštní racionality těchto organizací. Člověk se ve svém jednání neřídí svědomím, ale předpisy a povinnostmi, na jejichž původ a oprávnění se nikdo neptá. V jednání, které není spojeno se zaujetím určitého osobního postoje, člověk sám nerozeznává dobro a zlo. Odpovědnost, která se z jednání vytratila, nahrazuje poslušnost. Pokud by se při výkonu povinností měla projevit v jakékoli podobě lidskost, rozum ji přikazuje z důvodů vyšší nutnosti potlačit.