filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Co se v občanské společnosti skrývá za vztahy mezi lidmi?

"V určení, že se dělník vztahuje k produktu své práce jako k cizímu předmětu, tkví všechny tyto důsledky. Neboť podle tohoto předpokladu je jasné: čím více se dělník vypracuje, tím mocnější se stává cizí předmětný svět, který proti sobě vytváří, tím chudší se stává on sám, jeho vnitřní svět, tím méně mu náleží jako jemu vlastní. ... Dělník vkládá svůj život do předmětu; ale pak už život nepatří jemu, nýbrž předmětu. Čím větší je tedy tato činnost, o to bezpředmětnější je dělník. Co jest produkt jeho práce, není on. Čím větší jest tedy produkt, tím méně jest on sám. Zvnějšnění dělníka v jeho produktu znamená nejen to, že se jeho práce stává předmětem, vnější existencí, nýbrž že existuje mimo něj, nezávisle, vůči němu cizí, a že se vůči němu stává samostatnou mocí, že život, jejž propůjčil předmětu, vystupuje proti němu nepřátelsky a cize."

"A v čem záleží zvnějšnění práce? Předně v tom, že práce je dělníkovi vnější, tj. nenáleží k jeho podstatě, že se proto dělník ve své práci nepotvrzuje, ale popírá, necítí se v ní dobře, ale je v ní nešťasten, nerozvíjí v ní žádnou svobodnou fyzickou ani duchovní energii, ale moří svou tělesnost a ruinuje svého ducha. Proto se dělník cítí při sobě teprve vně práce a v práci se cítí vně sebe."

"Co platí o vztahu člověka k jeho práci, k produktu jeho práce a k sobě samému, to platí o vztahu člověka k druhému člověku, i k práci a předmětu práce druhého člověka.

Vůbec věta, že člověk je odcizen své rodové bytosti, znamená, že jeden člověk je odcizen druhému tak, jako každý z nich je odcizen lidské podstatě."

Německý ekonom a filosof Karel Marx (1818-1883)

Když se Marx zamýšlel nad povahou kapitalistické tovární výroby, hovořil o tom, že ve směně mzdy za dělníkovu práci je mezi právně svobodnými a rovnoprávnými partnery, tj. kapitalistou a dělníkem, ve skutečnosti skryt vztah nerovnosti. Rovnost mezi kapitalistou a námezdním dělníkem je jen pouhým formálním stavem zakrývajícím přisvojení si části dělníkovi práce kapitalistou, které označuje za vykořisťování. Podle MARXE tato úvaha vyjadřuje zkušenost lidí, kteří do občanské společnosti vstupovali bez prostředků jen jako vlastníci své pracovní síly a kteří poznali, že svoboda skrývá přinucení a právní rovnost nerovnost.

Ve výrobním procesu, v němž dochází k zpředmětňování práce do podoby zboží, je dělníkovi výsledek jeho práce odcizen. Dělníkova práce patří kapitalistovi, a tím se produkt jeho práce stává součástí nepřátelského světa, který ho utlačuje. Také jeho práce je mu odcizena a není potvrzením a rozvíjením jeho vlastních lidských sil a tvořivých schopností. V takto odcizené práci, v níž nedochází k zlidšťování světa, je skryt protikladný vztah izolovaného člověka k ostatním lidem, s kterými není možné lidským způsobem se sdružovat a komunikovat. Soukromé vlastnictví proto nepředstavuje naplnění svobodné vůle jedince, ale stává se pro část společnosti zdrojem lidské poroby a nesvobody.