filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

John Locke

Ve vztahu k autoritě státní moci vydávající zákony si často klademe otázky: Jaké jsou poslední důvody pro ospravedlnění těchto zákonů? Co má být v právu stále přítomné a co má vždy být zachováno, aby bylo možné hovořit o právu? apod.

Odpověď na tyto otázky nalézali již starověcí řečtí myslitelé v přirozeném právu, které je dáno řádem světa, jemuž je podřízeno veškeré dění a které je dříve než právo ustanovené člověkem. ARISTOTELES o přirozeném právu říká, že má vždy a všude stejnou platnost a existuje nezávisle na souhlasu či nesouhlasu lidí. Právo přitom rozděluje na přirozené pro všechny stejné a právo lidmi ustanovené, které se vzájemně liší. Principy přirozeného práva spočívají ve skutečné povaze věcí a člověka. Stoikové hovořili o tom, že lidé věčný a univerzálně platný zákon, který je racionálním principem řídícím vesmír, mohou rozumem poznat a mají podle něj žít.

Křesťanští myslitelé středověku odvozovali přirozené právo od Boha. Tomáš Akvinský např. hovoří o tom, že přirozený zákon, lex naturalis se odvozuje od věčného zákona, lex aeterna, který ve stvořeném světě vše řídí. Rozumní tvorové se na věčném zákonu podílejí prostřednictvím svého rozumu, a tak vzniká přirozený zákon. Vzhledem ke své hříšnosti se člověk nedokáže řídit přirozeným právem, proto musí být ve shodě s přirozeným právem ustaveno právo pozitivní, které je vybaveno sankcemi za jeho porušení.

Podle LOCKA řád přírody a rozumu nás učí, že s ohledem na obecnou rovnost všech si nemáme ubližovat na životě, zdraví, svobodě či při úsilí o hmotné zajištění. Z toho vyplývá nárok přirozeného práva, který Bůh vložil do řádu světa, na nedotknutelnost lidského života, svobody a majetku. Rozumové poznání přirozeného práva má významné praktické důsledky pro lidské jednání. Přirozené právo, které existuje v přirozeném stavu, má být zachováno i ve společnosti, kde ochrana tohoto práva přechází na základě společenské smlouvy na stát.

Myšlenka, že platné zákony i ústava mají odpovídat přirozenému právu, výrazně ovlivnila evropské pojetí práva, které nemá být závislé jen na vůli určité vlády. Zákonná vláda je ta, která stanoví platné pozitivní zákony k tomu, aby uskutečňovala neměnné přirozené právo. Jinak by za právo mohlo být prohlášeno cokoli, co je zaštítěno mocí.

Lidská práva

"Všichni lidé jsou od přírody rovně svobodní a nezávislí a vlastní určitá vrozená práva, jichž nemohou být - vstoupí-li do společenského stavu - žádným ujednáním zbaveni a jež nemohou být zcizena jejich potomstvu. Těmito právy jsou užívání života a svobody spolu s prostředky nabývat a uchovávat vlastnictví, usilovat o štěstí a jistotu a dosahovat jich."