filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Základním východiskem pro dosažení dobra v životě každého jedince je právě svoboda, která je předpokladem autonomního rozvoje jedince, a ne ctnost jako v Aristotelově pojetí. Předpokladem liberálního pojetí je však člověk jako autonomní jedinec v dostatečné míře schopný samostatného a racionálního jednání, který za něj dokáže nést osobní odpovědnost. Jeho vlastní způsob života je pro něj nejlepší proto, že o něm rozhoduje sám. To v žádném případě neznamená, že je nejlepší sám o sobě. Svoboda je nezbytným předpokladem k dosažení takto chápaného dobrého života, i když v sobě obsahuje možnosti zneužití. Porovnejme toto jedno ze základních východisek liberálního myšlení s názorem zastávaným např. AUGUSTINEM, podle něhož svoboda není volbou mezi dobrem a zlem, neboť člověk se stává svobodným jen když volí dobro. Toto pojetí svobody zajišťující jedinci na základě vlády zákona nezávislost a ochranu před vnějším zasahováním je také značně odlišné od řeckého pojetí svobody zajišťující jedinci možnost podílet se na společné vládě.

Liberální společnost utvářená v duchu teorie společenské smlouvy bývá kritizována jak za výše uvedené principy, na nichž je vybudována, tak za negativní společenské jevy, které v ní nacházejí uplatnění, např. silná orientace na sobecky motivovaný úspěch, mravní relativismus, ztráta společenské autority a pevných vazeb mezi lidmi apod. I když se liberální stát v mnoha ohledech zříká morálního či duchovního vedení společnosti a nesnaží se člověka zdokonalit podle určitého ideálu, život v liberální společnosti nerezignuje zcela na mravní hodnoty. Ty jsou však spojené s typickými rysy života této společnosti jako jsou autonomie člověka vyznačující se aktivním a tvořivým přístupem k životu, racionalita praktického jednání, tolerance a respektování práv ostatních apod.

Podle liberalistického pojetí je možné vytvořit dobrou společnost bez toho, že by si její členové shodně odpovídali na SOKRATOVU otázku: Co je dobro v lidském životě? Rozhodující je najít pravidla vzájemného soužití lidí, kteří o něm mají odlišné představy.

Proč je třeba odmítnout umělé logicky vykonstruované společenské systémy?

"Dostatečným důvodem ke zničení starého pořádku věcí jim je právě to, že je starý. Co se nového týče, nemají naprosto žádné obavy ohledně trvalosti budovy vyhnané zbrkle do výše, protože trvalost není cílem těch, kdo si myslí, že před nimi se udělalo jen málo nebo vůbec nic, a všechny své naděje vkládají do nových objevů."

Anglický politik a spisovatel Edmund Burke (1729-1797)

Lidé vstupující do společenských svazků založených na abstraktní koncepci společenské smlouvy nestojí mimo danou společnost a její uspořádání. Vždy jsou již předem součástí určitých společenských institucí, na nichž se podílejí, a vždy již mají určité představy o lidské rovnosti, svobodě a spravedlnosti. Tyto představy proto není možné odvodit z předspolečenské povahy člověka a samotného smluvního ujednání, neboť právě konkrétní společenské vztahy, v nichž lidé žijí, umožňují vznik abstraktní teorie společenské smlouvy i představ o lidské rovnosti, svobodě a spravedlnosti.