filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Aristoteles se vyjadřuje podobně, když říká, že demokracie umožňuje každému dělat si co chce. Na tom však nelze vybudovat žádné společenské uspořádání, neboť občané žijící v tomto duchu nebudou chtít přijmout vládu někoho jiného. Proto je třeba, má-li mít v demokracii každý právo vládnout, aby se stejně tak dokázal podřídit i vládě druhých.

Demokracie je také uplatněním principu matematické rovnosti, neboť v ní vládne rovnost podle počtu a nikoli však podle hodnoty. Právem se proto stává to, na čem se usnese většina. Ti, kteří dosáhli při hledání správného politického uspořádání, řešení společenských problémů hlubšího poznání apod., mají v demokracii stejná práva jako ostatní, kteří toto poznání nemají. Proto je nezbytné popřít rovnost, na jejímž základě má všechno poznání stejnou hodnotu. Zodpovědný občan se proto musí naučit naslouchat nároku, který vůči němu vznáší hlubší a dokonalejší poznání. Podobně také ten, kdo je ctnostný, by neměl být ovládán, spíše naopak, zdá se být přirozenější, že bude ostatní vést, neboť je třeba brát v úvahu nejen rovnost podle počtu, ale i podle hodnoty. Proto se ARISTOTELOVI jako vhodnější jeví stát, jemuž vládnou ti nejlepší, tj. aristokracie a ne demokracie. Posuďte sami zda kritický postoj obou myslitelů k demokracii je oprávněný a jaké problémy jsou s ním spojeny?

Jaké jsou cíle pozemské a boží obce?

"Dvojí láska utvořila dvojí obec: pozemskou obec sobecká láska až k pohrdání Bohem, boží obec láska k Bohu až k pohrdání sebou. Pozemská hledá slávu v sobě, nebeská zase v Pánu. První hledá slávu u lidí, nejvyšší slávou druhé je Bůh, svědek svědomí. První ve své slávě zvedá svoji hlavu, druhá říká svému Bohu: ,Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu.' (Žalm 3,4). První vládne v jejích panovnících a národech, které ujařmuje, žádostivost po vládě. V druhé si slouží ve vzájemné lásce představení starostlivostí a poddaní poslušností. První miluje ve svých mocnářích svou sílu, zatímco druhá říká svému Bohu: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.' (Žalm 18,1)"

"Čím jiným jsou země bez spravedlnosti, když ne velkou loupeží? Což nejsou loupeživé bandy malým královstvím? Také loupeživá banda se řídí rozkazem svého vůdce a podle schválené domluvy se dělí o kořist. Když se toto zlo přidáním zavrhnutých lidí rozroste natolik, že obsadí určité místo, zřídí si sídla, obsadí města, podrobí si národy, bez váhání přijímá i jméno říše, které jí před světem dává ne uspokojená žádostivost, ale přidaná beztrestnost. "

"Rozum totiž, i když je poddán Bohu, přece v tomto smrtelném stavu a v porušitelném těle, zatěžujícím duši, nevládne nad vášněmi dokonale... nevládne se jim nikterak bez půtky..., ty, které se bouří, zdolává nebezpečným bojem, a ty, které jsou přemoženy, nad těmi ještě v míru a bezpečí netriumfuje, nýbrž tiskne je pod jho, pln úzkosti."