filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Rozdělení společnosti na jednotlivé třídy tj. výrobce, strážce a vládce musí odpovídat tomu, která složka, ať již jde o žádostivou, vznětlivou či rozumnou, přirozeně převládá v jednotlivé lidské duši. Jinak řečeno, místo každého jedince v neměnném řádu obce je dáno tím, k čemu je určen přirozenou povahou své duše. Spravedlnost je podle Platóna dovršena uspořádáním jednotlivých částí tvořících společenský celek do souladu a harmonie.

Moc vládců je ospravedlněna poznáním spravedlnosti, k němu však mohou dospět podle Platóna pouze filosofové. Ti se věnují poznání a v duchu poznané spravedlnosti jednají s ohledem na společenský celek. Vládci - filosofové se tak nestarají o to, co je užitečné pro ně samotné či některou skupinu občanů, ani o pouhé stupňování moci, ale o to, co je prospěšné pro ovládaného z hlediska celku tím, že zajišťují soulad v činnosti jednotlivých částí společnosti. Spravedlivá obec proto nemůže existovat, aniž by se filosofové nestali vládci nebo vládci nevěnovali filosofii.

Každá změna v PLATÓNOVĚ dokonalé ideální společnosti, v níž se prosadila takto chápaná spravedlnost, představuje zhoršení a úpadek, proto je třeba ji odvrátit. Člověk moderní doby, který se stále obrací se svými nadějemi do budoucnosti, může tento závěr stěží přijmout. Navíc má mnoho špatných zkušeností s tím, že si někdo vytvořil představu o ideální společnosti a začal ji prosazovat. Proto má zcela oprávněné důvody skepticky posuzovat PLATÓNOVU či jinou představu ideální společnosti, která může být prosazována násilnými prostředky. Navíc se může ptát, zdali ti, kdo mají na základě své přirozenosti určeno definitivní postavení ve společnosti, se svým postavením souhlasí či nesouhlasí? Umožňují nám však tyto úvahy plně pochopit vlastní význam Platónovy vize spravedlivé společnosti?

Účelem státu je ctnostný život občanů

"Konečně dovršená a dokonalá společnost, utvořená z více dědin, jest obec, společenství, které takřka dosáhlo cíle veškeré soběstačnosti a které sice vzniklo pro zachování života, ale trvá za účelem života dobrého. Proto každá obec zrovna jako původní společnosti jest útvar přirozený. Obec totiž jest jejich konečným stavem a přirozenost jest konečný stav; neboť jaká jest každá jednotlivá věc po ukončení svého vývoje, tomu říkáme přirozenost každé jednotlivé věci, jako například člověka, koně nebo domu. Mimoto účel a konečný stav či cíl jest něco nejlepšího; a soběstačnost jest i cíl i nejvyšší dobro."

"Z toho je tedy zřejmo, že obec jest útvar přirozený a že člověk jest bytost přirozeně určená pro život v obci,... "

"...každé společenství jest sestaveno za účelem nějakého dobra - neboť všichni lidé všechno konají proto, co se jim zdá dobrem... "