filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Protiklad mezi přirozeným a smluveným

"Neboť nařízení zákonů jsou umělá, nařízení přírody však nutná a nařízení zákonů jsou smluvená, ne přirozená, nařízení přírody však přirozená, ne smluvená. Přestupuje-li tedy někdo zákony a unikne-li pozornosti těch, kdo je smluvili, je zbaven hanby i trestu; neunikne-li, není zbaven. Porušuje-li však proti možnosti něco z toho, co je vrozeno od přírody, není to zlo o nic menší, unikne-li pozornosti všech lidí, a není o nic větší, uvidí-li to všichni, neboť netrpí škodu z mínění, nýbrž z pravdy.

Zkoumání o těch věcech se pak podniká rozhodně proto, že většina z toho, co je spravedlivé podle zákona, je nepřátelská přírodě."

Řecký sofista Antifón (5. stol př. Kr.).

Nad původem lidské společnosti se od pol. 5. stol. př. Kr. zamýšleli řečtí sofisté neboli profesionální učitelé filosofie, řečnictví a dalších věd, jejichž znalost byla nezbytná pro úspěšné působení ve veřejném životě. Sofisté přitom odlišovali dvě protikladné oblasti, fysis (přirozenost) a nomos (zákon, zvyk, přejatá tradice, společenská konvence). Fysis představuje to, co je dáno přirozeným řádem přírody a nomos to, co není samo od sebe, co souvisí s lidským životem a jehož ráz může člověk utvářet a měnit. Sofisté si uvědomili, že v tom, co se odehrává v lidské společnosti, se neuplatňují neměnné a přirozené přírodní zákony, ale přechodná umělá ustanovení, mravní normy, sjednané dohody, přejaté tradice či zvyklosti apod. Oblast nomos není dána jako přírodní skutečnost a nelze ji z ní odvodit. Můžeme ji proto měnit, např. na základě kritiky.

V oblasti fysis je podle sofisty GORGII slabší ovládán a řízen silnějším. Proti tomu se mezi sofisty objevily názory o tom, že zákon, který vládne lidem, si vynucuje mnohé proti přírodě. Ve společnosti právo přijaté na základě dohody totiž vylučuje přirozené právo silnějšího a naopak chrání slabšího. Oblast lidské společnosti je v těchto úvahách chápána jako odklon od přirozeného řádu. Na problém se někteří sofisté, podle nichž umělé zákony společnosti stojí proti zákonům přírody, dívali i z jiného hlediska a uvažovali o tom, že od přírody jsou si všichni lidé rovni: barbaři. Řekové i otroci. Tyto názory dále domyšlené mohou vést i k závěru, že není třeba žádných společenských norem, nýbrž stačí jen žít podle přírody či vytvořit takový společenský řád, který odpovídá přirozenému založení lidí.

Poznání protikladu mezi oblastí fysis a nomos odhalilo lidem možnost utvářet různým způsobem druhou z nich a libovolně ji měnit. Řecký filosof Sokrates (469-399 př. kr.) si uvědomil, že životní orientaci v této oblasti neurčuje vnější autorita či tradice, ale jen poznání dobra. Vnitřní poznání toho, co je v lidském životě dobré, které není záležitostí jen nestálého mínění, ale pravdivého racionálního vědění směřujícího k jasnému pojmovému vymezení a obecným definicím, má pevně vést naše jednání v oblasti nomos.