filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

drsné uhlazuje a krotí pýchu a bujnost,

zaslepenosti květ spaluje v rozpuku hned,

rovná zkřivená práva a mírní jednání zpupné...

Ba pod jeho žezlem ovládá veškerý svět soulad

a rozvahy duch."

Athénský zákonodárce a básník SOLÓN (konec 7. stol.-1. polovina 6. stol. př. Kr.).

Velké říše starověku, např. egyptská a čínská, byly chápány jako jakýsi obraz božského řádu, o který se měli jejich vládci odvolávající se na nadpřirozený původ své moci starat a který měli ochraňovat. V době. kdy se ve starověkém Řecku rodilo racionální filosofické myšlení zaměřené na zkoumání povahy celku přírodní skutečnosti, vznikaly první nám známé úvahy o společnosti, které nebyly spojeny s náboženskou mythologií a které pojímaly společnost jako svět lidských skutků.

V 6. a 5. stol. př. Kr. se v dílech básníků a historiků začalo hovořit o obci či městském státu zvaném polis jako o svazku mravní odpovědnosti za společné záležitosti, jehož uspořádání určují právo a zákony. Obec tak začala být chápána jako prostor společného soužití ne ve fyzickém, nýbrž mravním smyslu.

Když se ve starověkém Řecku utvářela vůbec nejstarší demokratická zřízení na půdě západní civilizace, byla absolutní moc dědičných monarchů či aristokratických válečníků heroické doby postupně nahrazena novým společenským uspořádáním, v němž se všichni svobodní občané mohli podílet přímo na správě společných záležitostí a měli přístup k výkonu veřejné moci.

Ve veřejných sporech a diskusích týkajících se života společnosti nabývají neobyčejného významu racionální argumentace a řečnické umění, které se stávají důležitým zdrojem společenské autority. Pomocí nich je možné oslovit spoluobčany a získat jejich podporu. Psané zákony, které jsou ospravedlňovány slovem a logickými důvody, platí pro každého stejně a svědčí o tom, že se přestává uplatňovat váha osobní či náboženské autority daná tradicí, která je původně ospravedlňovala.

Uspořádání společnosti již není přísně hierarchické, spočívá na vyváženosti a rovnováze různých společenských sil s odlišnými zájmy. Novým lidským vztahům utvářejícím se v rámci tohoto společenského uspořádání odpovídá i mravní myšlení ve smyslu mudroslovných výroků "Poznej sám sebe", "Pečuj o celek" a "Všeho s mírou". Pýcha, nepřiměřená touha po bohatství a moci charakteristická pro hybris jsou chápány jako opak uměřenosti, sebeovládání a správné míry, které tvoří základ občanských ctností, na nichž spočívá společenský řád. Poznání míry v lidském jednání souvisí s uvědoměním si mezí člověka, které jsou dány řádem světa, jemuž je nutné se podřídit. Ten, kdo překračuje míru získává víc, než mu náleží, a tím narušuje rovnováhu. Moc řádu světa se však postará o vyrovnání.