filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

"Ježto lidé jsou, jak bylo řečeno, od přirozenosti všichni svobodni, rovni a nezávislí, nikdo nemůže býti vysazen mimo tento stav a býti podroben politické moci druhého bez svého souhlasu. Jediná cesta, jíž se někdo zbavuje své přirozené svobody a navléká si pouta občanské společnosti, je dohoda s jinými, aby se připojili a sjednotili ve společnosti pro svůj pohodlný, bezpečný a pokojný život vespolek v zajištěném požívání svého vlastnictví a ve větším zabezpečení proti komukoli, kdo k němu nepatří."

"Ale ač lidé, vstupujíce do společnosti, odevzdávají rovnost, svobodu a výkonnou moc, jež měli ve stavu přirozeném, do rukou společnosti, aby zákonodárná moc jimi disponovala tak dalece, jak bude vyžadovat dobro společnosti, přece ježto se to děje u každého toliko s úmyslem, aby tím lépe zachoval sebe, svou svobodu a své vlastnictví (lze zajisté předpokládati, že žádný rozumný tvor nemění svůj stav s úmyslem, aby byl horší), nelze nikdy předpokládat, že moc společnosti nebo legislativy jí zřízené se vztahuje dále než obecné dobro."

John Locke (1632-1704)

Na počátku novověku, v 17.-18. stol., se při úvahách o původu státní moci utváří teorie společenské smlouvy, social contract. Jejím východiskem je nehistorická a fiktivní představa o přirozeném stavu naprosté svobody, která je spojená s dobou před vznikem státu, v níž se lidé řídí "přirozeným zákonem". V tomto stavu, v němž lidské jednání není ničím omezeno, jsou všichni svobodni. Člověk, který není v přirozeném stavu také na nikom závislý, jedná podle své vůle v rámci přirozeného zákona a trestá nespravedlivé jednání směřující proti němu, aby dosáhl nápravy. Tato praxe, ve které se každý musí starat o obhajobu svých práv, má svá úskalí, proto je výhodnější zříci se částečně svých práv a předat je vládní autoritě, která je dokáže lépe zabezpečit prostřednictvím zákonů platných pro každého stejně.

Přirozený stav překonávají lidé na základě společenské smlouvy tím, že se dobrovolně vzdávají té části svobody, která jim neumožňovala dostatečně si zajistit bezpečnost a dospívají k právnímu stavu, aby v něm znovu nalezli svobodu. Stanovení zákonných práv a povinností nemá svobodu zrušit či omezit, nýbrž ji má lépe zaručit a ochránit. Nový řád nachází své ospravedlnění v tom, že je obecně přijatelný, jednalo se totiž o nalezení takových podmínek pro legitimitu vládní moci, které mohou získat všeobecný souhlas racionálně uvažujících, svobodných, odpovědných a sobě rovných jedinců. Je tedy vybudován na takových výchozích podmínkách, které můžeme označit za spravedlivé pro ty, kteří je přijímají.

Státní moc již není chápána jako sakrální instituce ustanovená od Boha a lidem absolutně nadřazená, ale jako výsledek dobrovolné smlouvy svobodných lidských bytostí. Jim je stát zodpovědný a jejich zájmy zastupuje. Podle teorie společenské smlouvy stát přestává být morální autoritou a stává se pouze legální autoritou. Mravní účel státu ve smyslu Platónova či Aristotelova učení ustupuje do pozadí a do popředí se dostává myšlenka svobody jako prostředku k uskutečnění individuálních zájmů, která je rovným dílem prostřednictvím zákonů přiznána všem členům společnosti. Mírou dobra spojovaného v takovéto společnosti s osobním prospěchem a užitkem či štěstím není stát, o svém dobru si v maximální možné míře rozhoduje každý občan sám o sobě. Stát je v tomto takzvaném liberálním pojetí třeba chápat jako nástroj potřebný k dosažení těchto cílů, tj. individuálního dobra prostřednictvím svobodného jednání na základě zákonem stanovených pravidel a mezí.