filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Původně měla lidská práva ve smyslu práva na život, svobodu a majetek ochránit individuální svobodu proti takovému jednání státu, které ve jménu svých zájmů svobodu člověka omezuje. Tato takzvaná obranná práva jsou základem ostatních lidských práv.

Ve společnosti však nejde jen o obranu individuální svobodné sféry, důležité je též právo podílet se na svobodném utváření společenského a politického zřízení. Např. francouzské Prohlášení práv člověka a občana z roku 1789 hovoří o tom, že "Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, zaměstnáním a veřejným úřadům podle svých schopností, lišíce se pouze svými ctnostmi a nadáním."

V souvislosti s otázkou sociální spravedlnosti se objevuje zejména ve 20. století nová skupina lidských práv zahrnující nároky na společenské, ekonomické a kulturní statky jako např. sociální zajištění, práci, vzdělání apod. Tato lidská práva jsou formulována jako odpověď na závažný problém lidí žijících v bídě a nevzdělanosti, pro které nemají výše uvedená základní a politická lidská práva žádný význam a souvisí s otázkou, zda je stát povinen uskutečňovat takovou sociální péči, která těmto lidem umožní lidská práva využívat.

V demokratických společnostech dnes již lidská práva jen málokdo zpochybňuje, přesto se stávají často předmětem mnoha diskusí, které se týkají jejich původu, významu a rozsahu, jakož i četných praktických sporů, k nimž patří např. konflikty mezi právem na svobodu projevu a právem na ochranou osobní cti, právem nenarozeného dítěte na život a právem matky rozhodovat o svém životě apod.

Starat se o své zájmy současně umožňuje uspokojovat i zájmy ostatních

"Člověk téměř stále potřebuje pomoci svých bratří a bylo by pro něj marno očekávati ji pouze od jejich dobré vůle. Je pravděpodobnější, že dosáhne svého cíle, dovede-li zaujmouti jejich sebelásku ve svůj prospěch a dokáže-li jim, že je v jejich vlastním zájmu, aby pro něj udělali to, co on od nich žádá. Každý, kdo nabízí jinému jakoukoli výměnu, má takový úmysl. Dej mi to, co já chci, a budeš mít to, co ty chceš, je smysl každé takové nabídky; a to je způsob, jak dostaneme od druhého velkou většinu těch dobrých služeb, jichž potřebujeme. Neočekáváme, že budeme mít svůj oběd z dobrosrdečnosti řezníka, sládka nebo pekaře, ale z jejich ohledu na svůj vlastní prospěch. Obracíme se ne k jejich lidskosti, nýbrž k jejich sebelásce; a nikdy k nim nemluvíme o svých potřebách, nýbrž o jejich výhodách..." "Když se každý jedinec... ze všech sil snaží použít svůj kapitál na podporu domácího průmyslu a řídit tento průmysl tak, aby výroba měla co nejvyšší hodnotu, pak nutně usiluje o to, aby roční příjmy společnosti byly co nejvyšší. Ovšemže většinou není jeho úmyslem podporovat veřejný zájem a ani neví, nakolik jej podporuje ... myslí jen na svůj zisk a v tom, tak jako v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval cíl, který neměl vůbec v úmyslu."