filosofie-i-skripta-k-hauzer-z-bigl

Volání po odstranění nespravedlnosti spojené s vykořisťováním a snaha o překonání odcizení lidské práce vedly Marxe k názoru, že je třeba liberální společenský systém umožňující svobodné podnikání zavrhnout spolu se zrušením soukromého vlastnictví a nahradit systémem se společenskou kontrolou výrobních prostředků, který je předpokladem k vytvoření skutečně spravedlivé a svobodné společnosti, v níž nebude docházet k odcizení v procesu lidské práce.

Představa společnosti budované na společném vlastnictví výrobních prostředků je však v zásadním protikladu k liberálnímu pojetí společnosti. To si např. uvědomil již v době, kdy se MARXOVY teorie rodily, francouzský historik a politik ALEXIS DE TOCQUEVILLE (1805-1859), když napsal:

"Demokracie rozšiřuje oblast individuální svobody, socialismus ji omezuje. Demokracie přikládá veškerou možnou hodnotu každému člověku, socialismus činí z každého člověka, pouhého vykonavatele, pouhé číslo. Demokracie a socialismus mají společné pouze jedno slovo: rovnost. Všimněme si rozdílu: zatímco demokracie hledá rovnost ve svobodě, socialismus hledá rovnost v omezování a poslušnosti."

Sociální nauka katolické církve

"Zdrojem, nositelem a cílem všech společenských institucí je a musí být lidská osobnost, která ze samé své podstaty potřebuje společenský život."

Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, 1965.

"Důstojnost lidské osobnosti vyžaduje, aby jí bylo umožněno jednat svobodně na základě vlastního rozhodnutí. Ve vzájemném spolužití má proto důvod pečovat o práva druhého, plnit povinnosti a z vlastního popudu a rozhodnutí se angažovat v mnoha dílech, která je třeba v tomto společenství uskutečňovat pro druhé, a to tak, že každý jedná podle svého přesvědčení, úsudku a vědomí povinnosti, a nikoli na základě vnějšího donucování a tlaku. Jestliže je nějaké společenství lidí vybudováno jen na násilí, pak to není lidské společenství, jednotlivci již nemají žádnou svobodu, přitom je však třeba naopak je povzbuzovat k tomu, aby svůj život sami rozvíjeli a aby pracovali na svém zdokonalení."

Mírová encyklika Jana XXIII., 1963.

"Politické společenství existuje kvůli obecnému dobru, v něm má své nejvyšší ospravedlnění a smysl, z něho odvozuje své původní a vlastní právo. Obecné dobro v sobě totiž zahrnuje souhrn všech podmínek sociálního života, jejichž prostřednictvím jednotlivci, rodiny a společenské skupiny mohou plněji a lépe dosáhnout svého vlastního zdokonalení."

Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, 1965.

"Politika, která je zaměřena na člověka a společnost, nachází... svou trvalou orientaci v obhajobě a podpoře spravedlnosti, kterou chápe jako ,ctnost', k níž musí být všichni vychováváni a jako ,morální sílu', která usiluje o uznání práv a povinností všech i každého jednotlivce na základě důstojnosti lidské osobnosti."