Otázky ke zkoušce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Válečný exil: program a strategie moskevského centra
Základem nové zahraničněpolitické orientace ČSR se stala smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR (12. 12. 1943 v Moskvě). Moskevské centrum vsadilo v otázce poválečného uspořádání Československa nikoli na návrat k předmnichovské republice, nýbrž k budování zcela nového, oktrojovaného a nepříliš demokratického systému. Termín „uzavřená pluralita“ vhodně charakterizuje takovýto model přechodu k totalitní soustavě. Jednalo se o zablokovaný a formalizovaný systém, jehož typickým rysem se stala loajální účast všech 4 povolených politických stran (3 socialistické a 1 kofesijní) v jednolité vládní koalici, Národní frontě (NF). Tím byla znemožněna činnost stran národnostních menšin a subjektů pravicově zaměřených. V Moskvě připravená taktika předpokládala možnost „pokojného přechodu“ k socialismu.
K tomuto účelu přijala KSČ umírněnou, neradikální a vyčkávací taktiku, pro stranu netypický nedostatek razance. V řadě aktuálních vnitropolitických otázek (znárodnění, retribuce, odsun Němců a Maďarů) se ostatní politické strany i Beneš měly vyjadřovat radikálněji. Strategie KSČ měla tedy být do voleb 1946 ochota ke kompromisům, nepostupovat tvrdě, vyčkávat a vzbuzovat důvěru obyvatel, čímž měla čelit obviňování z politického extremismu.
36. Východiska rekonstrukce politického režimu systému po osvobození
Tři vývojové etapy Třetí československé republiky:
1) Národně socialistická fáze (květen 1945 – květen 1946)
Položeny základy dalšího vývoje
Omezení politické soutěže, konfiskace majetku a jeho znárodnění, devastace střední třídy, zbavení neslovanského obyvatelstva státního občanství, likvidace samosprávy apod.
2) Vyrovnání sil (polovina 1946 – polovina 1947)
Postupná zdánlivá emancipace nekomunistických stran, ale současně důkladná infiltrace KSČ do rozhodujících státních institucí
3) Závěrečná fáze (vrcholí únorem 1948)
Završení předchozích dvou let a přechod ke kvalitativně vyšší vývojové etapě komunistické vlády
Počátky poválečného režimu již v prosinci 1943 – Edvard Beneš (prezident) uzavřel v Sovětském svazu smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci ČSR a SSSR
Sovětský svaz – nejdůležitější vnější prvek ovlivňující proces formování nového politického systému
pretotalitní a defektně totalitní režim
mobilizace společnosti – značná – masové členství v politických stranách, divoká fáze odsunu Němců apod.
ideologičnost režimu – nijak závratná, ale nikoli zanedbatelná – zavedení nové armádní instituce tzv. osvětových důstojníků, velebení SSSR, požadavek národní jednoty
limitovaný pluralismus – pluralismus zachován, ale snaha KSČ monopolizovat moc, omezený počet čtyř stran v Národní frontě – nedostatečná reprezentace plurality názorů, neexistence opozice