Otázky ke zkoušce

B) Národní strana práce – strana opoziční

- opoziční politický tábor sdružující všechny složky, které nemohly splynout se SNJ

- Jádro strany: sociální demokraté, část národních socialistů a jednotlivci z KSČ

- program strany přijat na sjezdu NSP 11. 11. 1938 – demokracie sociálně reformního charakteru, rovnost a spravedlnost, dále umírněné pojetí demokracie, zachování právního státu, spolupráce s vládou a její kontrola z pozice loajální opozice; sociální spravedlnost, hmotné a právní povznesení obyvatelstva; ekonomika: Jan Macek: důraz na aplikaci soudobých moderních liberálních idejí (keynesiánství)

- hlavním znakem NSP bylo neodchýlit se příliš od prvorepublikového režimu, ale zároveň se nezavdat svými aktivitami příčinu k možné represi za strany státních orgánů

C) Jiné opoziční platformy

- kromě NSP vznikaly i jiné politické proudy (skryté i otevřené), které nahrazovali názorovou pluralitu

- Levicová inteligence – kolem legionářského periodika Národní osvobození (pozastavena činnost 25. 1. 1939) a časopisu Čin (pozastaveno 13. 2. 1939)

- skupina kolem bývalého prezidenta Eduarda Beneše – 22. října 1938 první setkání opozičně naladěných politických osobností loajálních k jeho osobě (Drábek, Drtina, Chytil, Jína, Smutný) – diskuze o poloilegální opoziční struktuře akceschopné v případě vypuknutí válečného konfliktu → budoucí účastníci první odbojových organizací např. Petiční výbor, Věrni zůstaneme a Dělnická akademie

- konzervativně orientované Beneše kritizující kruhy se soustředily kolem národnědemokratických poslanců Klímy a Rašína → revue Národní myšlenka (zas. únor 1939); tito politici se sešli 3 dny po Mnichovu s Ripkou (Lidové noviny) a rozdělili si role pro případnou podzemní činnost; další skupina byla kolem Veleslava Wahla a Vladimíra Grégra – představa nástupu nové politicky silné jednotné generace

- od prosince 1938 se začal formovat zahraniční odboj kolem Beneše, druhé odbojové centrum kolem Štefana Osuského – velvyslance v Paříži – podíleli se vojenští činitelé (generál Sergej Ingr), zástupci politických stran a také představitelé Slovenka (Ivan Dérer)

- druho-republikový režim nedospěl k plně totalitnímu modelu

4. Právní úprava pozice politických stran

- ústavněprávní zakotvení politických stran odkazováno k R-U zákonu 1876, v únorové nezmíněno až 23. října 1933 vydán zákon č. 201/1933 Sb. O zastavování činnost a rozpouštění politických stran; na poslední schůzi vlády 23. 12. 1938 bylo přijato nařízení o politických stranách a společně s vládním nařízením ze 13. 1. 1939, které je doplňovalo, představovalo základní právní normu upravující postavení PS v DR (část z roku 1933 ponechána) – platili pouze pro zemi Českou a zemi Moravskoslezskou; širší rámec měli ústavní zákony: o autonomii Slovenskej krajiny, o autonomii Podkarpatské Rusi, O zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů Republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací; vznik politické strany byl vázaný na souhlas vlády, konkrétně ministerstva vnitra, které vypracovávalo posudek pro konečný verdikt vlády (přípravný výbor: min 50 členů ve věku na 21 let se státním občanstvím RČS, také většina formálních znaků jako změna názvu, nový program, výměna oprávněných osob, podléhala MV) za to byla stranám přiznána právní subjektivity; zánik strany byl také součástí kompetencí vlády – vláda rozhodovala, zda činnost strany ohrožovala veřejný zájem (první byla výstraha straně a poté rozhodnutí a o jejím rozpuštění, což doprovázelo zabavení majetku a jeho likvidování ve prospěch strany a členové ztráceli v parlamentu svoje mandáty);