Otázky ke zkoušce

- české zvláštnosti:

a) absence motivu boje při budování režimu – neheroický zrod Druhé republiky

b) specifické použití katolické sociální nauky – ve smyslu reakce na přicházející konfesně odlišný systém

3. 2. Politický vývoj

- začátek konce této éry: Mnichovské jednání 30. 9. 1938 – Francie, Itálie, Německo a VB → mezinárodní izolace ČSR (i vnitropolitická)

- Úřednický vláda J. Syrového (ještě jmenována Benešem) nakonec rozhodla, že musíme dostát závazku minulého premiéra Hodži a jeho spojenectví s Francií a VB a nepoužijeme vojenské kapacity (návrh představitelů naší armády) → staly jsme se okleštěnou republikou, která jako satelit Říše, byla svázána vystupňovaným tlakem ze strany Německa na jaře 1939, vnitropoliticky potom autonomistickou taktikou slovenské politické reprezentace a náš autoritativní režim nebyl schopen soudobé problémy řešit;

- jaro 1939 ztroskotání pokusů o smír mezi Prahou a Bratislavou – chtěli nezávislost – březen- stanné právo na Slovensku – sesazení vlády – zatčení některých představitelů HSĽS a jednání Tisa v Berlíně s A. Hitlerem → DR skončila 14. 3. 1939 demisí slovenské vlády, proklamací o odtržení od RČS a vytvořením nové vlády J. Tisa (vyhlášena také nezávislost Zakarpatské Ukrajiny pod ochranou Berlína)

- reakcí na to se E. Hácha rozhodl k cestě do Berlína – zároveň od 14. 3. 1939 probíhalo zasedání vlády – na základě výsledků jednání Háchy v Berlíně došlo k 15. 3. 1939 k okupaci zbylého území RČS a následnému vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava → faktická likvidace druhorepublikového systému;

- následuje opět tabulka událostí, při učení dohledat a vytisknout!

3. 7. Stranický systém

- Nástup autoritativního režimu se naopak projevil v oblasti fungování politických stran

- hlavním heslem doby byla koncentrace politického a tudíž i stranického života (velké množství politických stran označovali jako hlavní negativní rys československé demokracie)

- proces zjednodušení stranického spektra – 1935 spolupráce strany polské, židovské a 1937 maďarské; březen 1938 splynutí německých živnostníků; Svazu německých zemědělců a Německé křesťansko-sociální strany lidové se Sudetoněmeckou stranou (16.9.1938 zastavena); po Mnichovu ukončili činnost i němečtí sociální demokraté;

- v prosinci 1938 a v lednu 1939 vyšlo vládní nařízení platní pouze pro země Českou a Moravskoslezskou – svázán vznik politických stran se souhlasem vlády a definovalo zánik strany (vláda se měla řídit mírou ohrožení veřejného zájmu → 28. 12. 1938 rozpuštěna Komunistická strana Československá); některé okrajové politické síly (Akce Národní obrody, Vlajka) preferovaly variantu přechodu k nesoutěživému modelu jediné strany – totalitní vzor hierarchicky organizované vůdcem vedené stranické struktury, což zpočátku podporoval i J. Gajda předseda Národní obce fašistické – chtěl vybudovat nové uskupené – tzv. Aktivní národní tábor československý - toto se v DR neprosadilo a idea jedné strany se klíčovým tématem nestala – důkaz nepřítomnosti plné totalizace DR; určitou dobu také iluze o perspektivě modelu tří stran; ČSNS a ČSL – doufala, že koncentrační procesy proběhnou na levici a pravici a oni jako střed budou zachováni – rozkol uvnitř stran i souboj na pol. scéně – opuštění těchto představ → vnitřní rozkoly: ČSL se spojila s SNJ, ale prohloubení rozdílu mezi moravským křídlem (J. Šrámek) a českým křídlem (B. Stašek); v rámci ŠSNS se pak menší část poslanců odmítla spojit s SNJ a přidala se k Národní straně práce; nakonec se jako životaschopný (z pohledu autoritativního režimu) a režimu odpovídající model dvou stran – propagátor a iniciátor Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (obecně strana rolnická) – od října 1938 započal proces sjednocování, který ideologicky stál na koncepci českého nacionalismu a myšlence stavovského státu – představy o existenci dominantní státotvorné strany občanského typu, která představuje ideologickou bázi nového režimu – autoritativní (silné) demokracie; Soustředění levice probíhalo kolem Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD) – z jejich zbytků vznikla Národní strana práce (původně spojení s národními socialisty v Stranu práce, ale odmítnutí některých členů ČSNS); Bipolarita stranické soustavy DR byla ryze formální; ale teorie o dvou stranách: vládě (SNJ) a opozici (NSP) už byla potom v praxi úplně jiná – reálně měla opozice jen velmi malý omezený prostor pro svou činnost → existence řady mimostranických opozičních platforem např. skupiny kolem různých periodik (Čin, Národní osvobození, Národní myšlenka) nebo nestranické seskupen, z nichž se během jara 1939 zformoval budoucí domácí odboj, paralelně i zahraniční odboj (Beneš, Drábek, Drtina, Ripka); Budovaná struktura SNJ odrážela korporativní ideu organizace vlastní strany: mládežnické Mladá národní jednota, ženské Národní jednota žen, profesní, odborové a zájmové (tělovýchovné či kulturní spolky), sdružení byla třístupňová: místní, okresní a krajská – členství pouze pro osoby slovenského původy – Židé vyloučeni; SNJ se hlásila idejím autoritativní demokracie a činorodého nacionalismu – slibovala novou ústavu a vládu lidu prostřednictvím stabilní parlamentní většiny, zavedení volebního řádu, převzetí odpovědnosti za vedení nového státu, reorganizaci státní správy – program pro mladé lidi a řešení otázky imigrantů a tzv. židovského problému; v ekonomice: vybudování soustavy řízeného hospodářství, úměrní omezení židovského a cizích živlů, částečné znárodnění zemědělské půdy, ale zachování soukromého vlastnictví a podnikání; v MP přátelství ze sousedy, včetně Německa → příznaky autoritarizace SNJ; opozice Národní strana práce vznikla 11. 12. 1938 z ČSDSD (ukončila činnost oficiálně týden po vzniku NSP) – jádro: sociální demokraté, část národních socialistů a také jednotlivci z bývalé KSČ; chtěli demokratizace sociálně reformního charakteru rovnosti a spravedlnosti; umírnění pojetí demokracie ve smyslu zachování právního řádu, spolupráce s vládou a kontroly z pozice loajální pozice; snaha o sociální spravedlnost a hmotné a mravní povznesené obyvatel; ekonomika: keynesiánství; měli také své organizace např. mládežnické Národní hnutí pracující mládeže (NHPM)