Otázky ke zkoušce

• orientace na Itálii

• nacionalismus

  - v německých oblastech aktivizace obyvatelstva proti republice; 1933 zákaz DNSAP a německé nacionální strany za styky s nacisty

• 1933 vznik Sudetoněmecké vlastenecké fronty, od roku 1935 – SdP (Sudetoněmecká strana), K. Henlein + K. H. Frank

  • program autonomie

  • postupně Hitlerova pátá kolona

    - 1935 velký úspěch SdP v parlamentních volbách a stupňování požadavků (15% hlasů, nejsilnější pol. strana v Československu)

    - po volbách v politickém systému dva hlavní proudy → dohoda konzervativních a fašistických sil (SdP + agrárníci + Národní sjednocení + HLS) x demokrati + antifašisté

    - v prezidentských volbách 1935 měly opoziční pravicové síly svého kandidáta = B. Němec

    - duben 1938 sjezd SdP v Karlových Varech – Karlovarský program

• stupňování požadavků a odmítání jakékoliv dohody → taktika domluvená s Hitlerem → NEDOHODNOUT SE

  - září 1938 pokus SdP o pol. převrat v pohraničí → ostře potlačen čs. vojskem; zákaz SdP, stanné právo, Henleinův útěk do Německa

Druhá republika (30. 9. 1938 – 14. 3. 1939)

- prezidentem E. Hácha

- vláda Rudolfa Berana (1938 - 1939)

• bývalý agrárník, nyní člen pravicové Strany národní jednoty

• fašizace státu

• konec parlamentní demokracie

• totalitní moc

• vzor Itálie

• podřízenost přáním Berlína

• pronásledování demokraticky smýšlejících osobností (Karel Čapek, Osvobozené divadlo)

  - 16. 3. 1939 - * Protektorát Čechy a Morava

• v době protektorátu zákaz všech pol. stran kromě Národního souručenství (spousta členů; téměř všichni)

27. Český meziválečný komunismus

Komunistická strana Československa (KSČ) se odštěpila od Československé sociálně-demokratické strany dělnické (ČSDSD) v květnu 1921, kdy byl zvolen i předseda, Václav Šturc. Svůj název přijala až v říjnu po sjednocení všech komunistických frakcí všech národností v Československu. Programem strany byla koaliční vláda s agrárníky. Ve svých počátcích byla jednou z největších komunistických stran na světě, v parlamentních volbách 1925 skončila na druhém místě s 41 mandáty.

V roce 1925 byl zároveň vyhlášen proces „bolševizace“ KSČ a tím se utužila její programová závislost na Komunistické internacionále (též Třetí internacionála, Kominterna). V tomto roce se odtrhla Neodvislá strana komunistická v Československu, formace okolo Josefa Bubníka, která odmítala svázání politiky KSČ s direktivami Kominterny. V parlamentních volbách 1925 neuspěla a většina jejích členů následně přešla do ČSDSD.

Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 se do jejího vedení dostal Klement Gottwald a ze strany odešla většina zakládajících členů. V parlamentních volbách na podzim 1929 už skončila čtvrtá, se 30 mandáty (30 mandátů získala i ve volbách 1935). Poslední řádný (VII.) sjezd KSČ se konal v dubnu 1936, byla na něm rozpracována taktika lidové fronty na obranu republiky proti fašismu a válce.