Otázky ke zkoušce

STRANICKÝ SYSTÉM DRUHÉ REPUBLIKY

1. Zrod druhorepublikové stranické soustavy

- mezinárodně politickým problémem byla hlavně forma státu a národnostní otázky

- jedním z hlavních problémů čsl. demokracie se na konci meziválečného období stala omezená funkčnost systému politických stran; na konci 30. let čsl. „stát stran“ dosáhl nejzazší meze svého fungování a začal se rozcházet s demokratickými atributy; znaky čsl. prvorepublikového pol. systému: centralistické poměry uvnitř stran, nadstandartní vnitrostranická kontrola pomocí kandidátních listin, exkluzivní pozice stranických vůdců a minimální personální odměna stranických elit – i přes kritiku měla tato soustava své zastánce – Rudolf Bechyně, Václav Klofáč, Jan Šrámek, Antonín Švehla; kritiky můžeme rozdělit na dvě základní skupiny:

a)paradoxně tvořena hlavními aktéry (Masaryk, Beneš) – kritika ovšem nemířila ani tak na stranický systém jako spíše na konkrétní osobnosti

b)kritici celé soustavy a už samotného principu stranictví → čeští fašisté (okrajový proud) – někteří tito činitelé se začali vědomě rozcházet s vlastní ideou čsl. státu (Sudetoněmecká strana, Hlinkova slovenská ľudová strana)

- po MS se kritika zvětšila → PR stranická soustava byla označena za jednu z hlavních příčin konce PR, a proto hlavním argumentem, pro opuštění dosavadního modelu, bylo nacionalistické heslo sjednocení všech národních politických sil, které mělo vést k záchraně republiky; dále hlásali racionalizaci státní správy (vzor Itálie) – v praxi: očista veřejného života od osob, které byli svázány s předmnichovským systém (omezením počtu stran); veřejnou docela souhlasila (kvůli zkušenostem z PR) a stranická pluralita byla vnímána jako neefektivní a těžkopádná, připomínány negativní stránky poměrného volebního systému → negativní důsledek: koaliční vlády, nadřazenost zájmů strany nad národními, minimalizace odpovědnosti stran (vyhýbání se nepopulárních kroků pomocí úřednických vlád)

- dlouhodobá kritika politického stranictví → stranické spektrum doznalo změn již na konci první republiky (ke sjednocovacím procesům docházelo již od 30. let, a tudíž to nemůžeme výhradně spojit s pomnichovskou transformací); před volbami 1935 spojení polských a židovských stran, 1936 spojení maďarských stran – Zemská křesťansko-sociální strana a Maďarská národní strana, německé strany 22. 3. 1938 likvidace německého Svazu zemědělců a německých živnostníků, o dva dny později pak Německé křesťansko-sociální strany lidové → dohromady vytvořili Sudetoněmeckou stranu – zastavena 16. září 1938, po mnichovské konferenci ukončila činnost také německá sociální demokracie;

2. Varianty vývoje stranické soustavy druhé republiky

- hlavní myšlenka je zcela nepřístupné setrvat u modelu, v němž by se pohybovalo větší množství stran