Otázky ke zkoušce

a) Model jedné politické strany

- podle vzoru sousedů (P, M) – pouze existence jedné strany

- tato teze zastávána např. AKCÍ NÁRODNÍ OBRODY - představitelé akademické obce (předseda ANO bývalý rektor UK Karel Domin, dále rektor UK Vilém Funk, předseda Čsl. olympijského výboru Josef Gruss, kolektivním členem Svaz čsl. studentstva), činitelé z bankovních a průmyslových kruhů (tajemník zbrojařského grémia, předseda Svazu velkostatkářů apod.) → boj proti starým stranám, Židům, tajným spolkům s cílem dosadit na vedoucí posty árijce, antisemity a sjednotit celý národ v totalitní straně

- předseda Národní obce fašistické Radola Gajfa – 14. října 1938 prohlásil, že na základech NOF připravuje nové uskupení AKTIVNÍ NÁRODNÍ TÁBOR ČESKOSLOVENSKÝ – program ovlivněn Itálií → rozpuštění všech ostatních pol. stran a jejich nahrazení stavovskými organizacemi, vyloučení prvorepublikových politiků z veřejného života, revize majetku vládních činitelů, vyřešení židovské otázky a vystoupení Československa ze Společnosti národů; další příznivci nestranická Národní kulturní rada (Durych, Medek) – Mnichov berou jako příležitost k obrodě českého národa a odstranění reprezentantů PR tzv. vlajkaře (organizace Vlajka úředně zastavena 11. 11. 1938) – varianta nesoutěživého stranického systému odmítající pluralitu stran, totalitarizace veřejného a politického života; nejen fašisté, ale také sociální demokraté tuto teorii – představa všenárodní koalice (platforma přežití, co největšího počtu stran. subjektů (např. KSČ); v agrární straně nespokojenost s MÁLO radikálním průběhem pomnichovské očisty VŽ → Po jednání dal nakonec předsedá AS Rudolf Beran přednost variantě dvou stran a svému protějšku Antonínu Hamplovi dal slib, že nedojde k totalizaci stranického života; tato teze byla odložena → ale v období DR se otázka vytvoření jediného stranického seskupení nestala klíčovým pol. tématem – tuto vizi zastávaly pouze některé extrémní proudy – do března 1939 nelze tedy hovořit a plně totalitního režimu, ale o autoritativní režim.

b) Pluralismus politických stran

B1) Model dvou politických stran

- hlavním propagátorem byla strana agrární tedy Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu – paradox, neboť se strana podílela téměř na všech kabinetech, byla ve většině všenárodních koalic, a proto je považována za jednoho z autorů politického systému PR, ale i přesto byla první, kdo po Mnichově vyhlásil heslo Stanovení nových priorit českého politického života (určitá schizofrenie → neexistence loajální opozice – opoziční strany členem koalice); sjednocovací proces nastal již v říjnu 1938 a vycházel z koncepce českého nacionalismu → 4. 11. 1938 Rudolf Beran oznámil vznik STRANY NÁRODNÍ JEDNOTY (státní idea autoritativní demokracie) – s ní sympatizovali Národní liga, Národní sjednocení, Národní strana lidoví, strana křesťanskosociální a nakonec i Národní obec fašistická; komplikované bylo získat podporu Čsl. živnostensko- obchodnické strany středostavovské, Čsl. strany národně socialistické a Čsl. strany lidové → živnostníkům se nelíbily některé východiska AS ohledně podnikání, v ČSNS a ČSSL dělali problémy některé frakce, ale nakonec došlo ke spojení – v čele Rudolf Beran, místopředseda Josef Černý (oba agrárníci), každá další strana pak dala svého zástupce do 15tičleného předsednictva strany; neustálé napětí mezi tezí první republiky a zavedení autoritativního režimu → příslušníci bývalých stran se se SNJ nikdy neztotožnili;