Otázky ke zkoušce

Z hlediska normotvorný lze hovořit o třech etapách:

- období měsíc trvající vojenské správy – správa v rukou okupačních složek

- polovina dubna 1939 – počátek r. 1943 – normotvorná činnost přísluší státnímu prezidentovy a protektorátní vládě (od konce r. 1940 normotvorba i v rukou říšského protektora)

- Po nástupu R. Heydricha normotvorná kompetence vlády zrušena ponechána pouze prezidentu a protektorovy – protektorátním orgánům

35. Opozice a druhý odboj. Exilová centra

• OPOZICE: uchýlená do ilegality, dva tábory- demokratický a komunistický, různá organizace i program

• Po březnu 1939 se zformovala do 3 základních odbojových platforem, reprezentující politické směry

  • Politické ústředí (PÚ)

• Nekomunistické subjekty, vedoucí orgán odboje

• V čele Šámal, Drtina, Feirabend, Hála, Nečas, Rašín

  • Obrana národa (ON)

• Nejmasovější vojenské seskupení, nerozvinutější struktura

• V čele J. Bílý, bývalí důstojníci, Sokoli, představitelé prvorepublikových organizací

  • Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)

• Osoby kolem některých levicových spolků a skupin

• Všechny tyto organizace od 1940 zasaženy vlnou zatýkání, proto sjednocení demokratického odboje pod /střední vedení odboje domácího ( ÚVOD)- měl překonat počáteční politickou rivalitu

• Až v roce 1943 dochází k opětovné aktivizaci nekomunistického odboje ( nejvýraznější organizace: Přípravný národní revoluční výbor, Národní rada česká, Přípravný revoluční výbor- tzv. Rada tří)- ale tvrdé německé stíhání, stav demokratického odboje žalostný na konci války

• Komunistický odboj- zachoval si striktní politický ráz, plně zrcadlí direktivní linie z Moskvy, ale dokázala čelit stíhání Němců

• Revoluční odborové hnutí (ROH)- zprostředkovával kontakty mezi komunistickým a nekomunistickým odbojem

• Z ROH, KSČ a Rady tří vzešlo na konci dubna 1945 oficiální výkonný orgán domácího odboje 27 členná Česká národní rada (ČNR) v čele s Pražákem, omezená role protože existovalo exilové státní zřízení

• Válečný exil: londýnské prozatímní zřízení

• Počáteční kroky československé zahraniční akce byly usnadněny skutečností, že západní velmoci i SSSR neuznaly právoplatnost zřízení Protektorátu Čechy a Morava ani samostatného Slovenského štátu a na jejich území nadále působily zastupitelské úřady Č-SR. E. Beneš vycházel z předpokladu, že německá okupace českých zemí anulovala mnichovskou dohodu a proto musí být čs. zahraniční akce založena na kontinuitě s předmnichovskou republikou. Tato koncepce byla zpočátku odmítnuta VB i FR a také např. Štefanem Osuským, velvyslancem v Paříži. Prosadila se až v průběhu války.

• Londýnské prozatímní státní zřízení ČSR tvořili prezident, vláda a Státní rada plnící úlohu parlamentu. Proces uznání londýnské exilové vlády paradoxně urychlilo napadení SSSR nacistickým Německem 22. 6. 1941 a radikální obrat v sovětské zahraniční politice, kdy SSSR sám nabídl Benešovi uznání londýnské vlády. Po tomto obratu se stejně rychle změnilo váhavé stanovisko VB a exilová vláda ČSR jí byla uznána 18. 7. 1941, stejně jako Sovětským svazem. Otázka ústavnosti exilového prozatímního státního zřízení však byla označena za vnitřní otázku čs. demokracie. USA londýnský exil prohlásily nejprve za „prozatímní“ vládu, po roce už přívlastek prozatímní smazaly.