Otázky ke zkoušce

3. Strany a opozice

- prvorepublikový systém, byl díky Masarykově vlivu, postaven na národní ideji čsl. státu →chyběla zde loajální opozice, ale naopak zde figurovaly tzv. antisystémové strany – opozice ideologická (KSČ, fašistické strany) a opozice národnostní (strany německé, slovenské, které žádali jiné rozložení a jiný režim země např. HĽS, posléze i strany polské, maďarské), i přesto opozice PR měla zprávy, díky kterým mohla kontrolovat vládu – ale chyběla opoziční praxe – strany v ideovém a etnickém sporu s režimem nijak nemusely definovat svůj program, který by navrhovali jako alternativu toho současného stavu; většina relevantních českých stran se dostala do všenárodní koalice – nepřítomnost principu střídání koaličních týmů u moci;

- ve druhé republice jen zdánlivě a zcela formálně získal jev opozice klasičtější tvář – díky modelu dvou stran – vládní Strana národní jednoty a opoziční Národní strana práce –omezená schopnost NSP vykonávat regulérní opozici vedle ke vzniku dalších opozičních skupin, které ovšem neměli běžnou stranickou podobu;

A) Strana národní jednoty – strana vládní

- založena na snaze o identifikaci strany se státem a vládou; agrární strana jakožto hlavní iniciátor považovala za hlavní české národní zájmy, nezbytnost odstranění stávající roztříštěnosti politického života, redukci počtu pol. stran, ideovou přeměnu nesocialistických sil a také hlavně vytvoření prostoru pro autoritativní výkon moci – program schválen až v únoru 39 - k realizaci už nedošlo, a proto se opíráme spíše o prohlášení ke vzniku strany ze 18. 11. 1938 a o program Mladé národní jednoty (mládežnická organizace SNJ) – přihlášení k tzv. autoritativní demokracii a činorodý nacionalismus – slibovala novou ústavu, vládu lidu prostřednictvím parlamentu, nový volební řád vylučující tříštění pol. života, reorganizace SS a soustředění občanských národních sil – program pro mladé lidi, vyzdvihoval dobré vztahy se sousedy, hlavně s Německou říší, dále vyřešení tzv. židovské otázky, v ekonomice (autor předseda Státní hospodářské rady František Xaver Hodáč): rozvoj republiky, soustava řízeného hospodářství, omezení bohatnutí Židů a cizích živlů, znárodnění zemědělské půdy, úprava tiskových poměrů nebo zachování soukromého vlastnictví; nastala také koncentrace organizací: odborových, tělovýchovných (Sokol), ženských (Národní jednota žen), mládežnických (členy Mladé národní jednoty se staly Republikánský dorost, Mladé národní sjednocení, Mladá generace strany živnostenské, Mladá generace strany lidové, Svaz československého mládeže národně socialistické, Junáctvo československé obce fašistické a Předvoj Národní ligy – sjednocení českého Junáctva – fúze Svazu skautů RČS, Obce junáků volnosti, Katolických skautů a Švehlových junáků); mezi kroky vládní strany, které vedli k opouštění demokracie patří: ústavní zákon o zmocnění ke změnám ústavní listiny RČS a o mimořádné moci nařizovací (minimalizoval roli parlamentu, vše ve prospěch výkonné moci) a vládní nařízení o politických stranách, realizace ideje Státní hospodářské rady – období do likvidace strany v dubnu 1939 – autoritativní ráz SNJ;