Otázky ke zkoušce
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
- druhá republika: kritika modelu stranictví → tendence slučovaní stran a potlačování existence těch „nepohodlných“ – rychlé vytrácení svobodného stranického soupeření
- druhá republika – formální opuštění multipartismu a příklon k autoritativním předlohám
- metafyzický bipartismus – dělící linii obou existujících stran představuje sama podstata režimu
- druhá republika představuje autoritativní intermezzo mezi demokratickým prvorepublikovým systémem a totalitním systémem protektorátním
- hlavní rysy autoritativního režimu: privilegované postavení jedné osoby nebo strany, autoritářské uchopení politické moci, mytologizace vlastního momentu převratu, postupné prorůstání státu do některých dosud autonomních veřejných sfér, postupná přeměna hodnotové orientace české společnosti
34. Systém protektorátní správy
- nacionálně-socialistický totalitní model.
- zřízen výnosem A. Hitlera na území českých zemí 16. března 1939 jako formálně autonomní součást Velkoněmecké říše.
- V čele autonomní správy stál státní prezident E. Hácha, byly zachovány české orgány a instituce včetně soudnictví, policie, četnictva a vládního vojska.
- V čele protektorátních vlád stáli postupně R. Beran, A. Eliáš, J. Krejčí a R. Bienert. Politologicky se jednalo o nacionálně socialistický totalitní model.
- Jedinou českou politickou organizací se stalo Národní souručenství, spojeny byly i odborové svazy. Celá řada společenských, kulturních, profesních i zájmových organizací byla rozpuštěna.
- Rozhodující moc v protektorátě si ve svých rukou podrželi představitelé nacistického Německa.
- Velmi rychle byly zformovány orgány a instituce německé okupační správy, které řídily a kontrolovaly činnost protektorátních orgánů.
- Nejvyššími nacistickými činiteli v protektorátě byli říšský protektor a státní ministr, kteří měli absolutní moc. Protektor mohl měnit i vydávat nařízení vládě. Pravomoci protektorátních orgánů byly postupně omezovány hlavně po příchodu R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Na mnoha místech působilo rovněž všemocné gestapo.
- Ze zahraničně-politického hlediska ztratil Protektorát statut subjektu mezinárodního práva a byl součástí „Třetí říše“ -> vykonávána byla pouze správní a nátlaková činnost okupačních úřadů
- vyhlášení Protektorátu (16.3. 1939) prakticky znamenalo konec státní suverenity českých zemí -> ústavní listina byla ignorována. Uspořádání po 16.3. však nepředstavovala klasický Protektorát jak je znám z ústavo-právní terminologie, jednalo se spíše a stav vazalského státu zbaveného mezinárodní subjektivity.
- Celý systém byl navenek zkomplikován počáteční organizační dualitou, kdy k české soustavě byla paralelně přidána soustava Protektorátní, které fungovala jako kontrolní prvek zajišťující naplnění říšských instrukcí. Počínaje rokem 1942 tato dualistická soustava byla nahrazena personální integrací Němců, což znamenalo faktickou likvidaci autonomie protektorátních orgánů.