Seminární práce - Pozorování obratlovců

(Culek a kol., 2013)

Biota

Bioregion se nachází v mezofytiku a zaujímá východní část fytogeografického podokresu 76a. Moravská brána vlastní, prakticky celý fytogeografický podokres 84a. Beskydské podhůří (mimo masiv Ondřejník) a jihovýchodní okraje fytogeografického okresu 83. Ostravská pánev.

Vegetační stupně (Skalický): suprakolinní až submontánní.

Dominantní jednotkou potencionální vegetace jsou dubohabrové háje (Tilio cordatae-Carpinetum betuli), při úpatí Radhoště, Ondřejníku v Jablunkovské brázdě acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-Quercion (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, dnes značně degradované). Do rovinatého prostoru mezi Frýdkem-Místkem a Třincem zasahují z Ostravska dubové bučiny (Carici-Quercetum). V kopcovitém terénu jihozápadně od Frýdku-Místku převažují na svazích Štramberské vrchoviny květnaté bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum sylvaticae a Dentario glandulosae-Fagetum sylvaticae), v komplexu Palkovických hůrek jsou časté ochuzené bučiny (Festuco altissimae-Fagetum sylvaticae). Lokálně jsou přítomny suťové lesy svazu Tilio-Acerion (Aceri pseudoplatani-Carpinetum betuli, vzácně i Lunatio redivivae-Aceretum). V lužních lesích podél menších toků zcela převládají střemchové olšiny (Pruno padi-Fraxinetum excelsioris), ojediněle ptačincové olšiny (Stellario nemorum-Alnetum glutinosae), v blízkosti úpatí Moravskoslezských Beskyd jsou fragmenty luhů Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae; v úzkých erozních rýhách a na lesních prameništích optimálně vyvinuté Carici remotae-Fraxinetum excelsioris. Keřovité vrbové lemy svazu Salicion trindrae jsou narušené a ruderalizované; štěrkopískové náplavy podhorských toků provázejí vrbové porosty (Salicion elaeagno-daphnoidis). Skalní vegetace je velmi vzácná, omezená jen na vápence v okolí Štramberka.

Náhradní polopřirozenou vegetací tvoří v severovýchodní vlhčí části prameništní a rašelinné louky svazu Caricion canescenti-nigrae, vlhké louky náležejí svazu Calthion palustris. Na pastvinách je rozšířena vegetace svazu Cynosurion cristati a Violion caninae. V jihozápadní, sušší části se uplatňuje teplomilná vegetace (Alysso alyssoidis-Sedion, Cirsio-Brachypodion pinnati), podmíněná výstupy bazických vyvřelin a vápenců.

Flóra je poměrně bohatá, ovlivněná četnými horskými prvky z Beskyd. Charakteristickým znakem je výskyt lokálních mezních prvků. Vyskytuje se zde např. hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), vranec jedlový (Huperzia selago), karpatští migranti árón východní (Arum cylindraceum) a kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa). Kromě obecně rozšířených druhů jsou zde zastoupeny i druhy subatlantské, např. bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), štírovník bažinný (Lotus uliginosus), i submediteránní, zastoupené např. modřencem chocholatým (Muscari comosum), hladýšem širolistým (Laserpitium latifolium) a voskovkou menší (Cerinthe minor). K mezním prvkům (vesměs alpidského nebo karpatského charakteru) náleží bika žlutavá (Luzula luzulina), zvláště na severovýchodě bioregionu židoviník německý (Myricaria germanica), vrba šedá (Salix elaeagnos), víceméně i kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). Exklávní charakter zde má len žlutý (Linum flavum) a některé druhy štramberských vápenců, vesměs charakteru perialpidů a dealpidů. Mezi ně je možno počítat dvojštírek hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), kostřavu sivou (Festuca pallens), řebříček sličný (Achillea nobilis), hlaváč lesklý vápnomilný (Scabiosa lucida subsp. calcicola), čistec přímý (Stachys recta), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), v minulosti i devaterník skalní (Helianthemum rupifragum), lipnici bádenskou (Poa badensis), rozrazil rakouský (Veronica austriaca) a kakost lesklý (Geranium lucidum).