Seminární práce - Pozorování obratlovců

Biotický kontrast vůči okolním bioregionům (s výjimkou Hranického) tvoří především rozvinutá subxerofilní vegetace vázaná na bazické vyvřeliny a vápence, provázená četnými méně náročnými teplomilnými druhy, k nimž náleží např. rozrazil ožankový (Veronica teucrium), tolice srpovitá (Medicago falcata), vítod chocholatý (Polygala comosa) a krvatec menší (Sanguisorba minor) a kvantitativně i dalšími druhy živnějších substrátů, jež se v sousedních bioregionech vyskytují jen zřídka, např. vstavač bledý (Orchis pallens), hořec křížatý (Gentiana cruciata) a hořec brvitý (Gentianopsis ciliata). Nápadné vegetační rozdíly jsou patrny v samotném bioregionu mezi severovýchodní a jihozápadní částí (v regionálně fytogeografickém členění přiřazené do Moravské brány), kde zcela chybí montánní druhy i mnohé vlhkomilné druhy submontánních poloh, jako rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), všivec lesní (Pedicularis sylvatica) a kruštík bahenní (Epipactis palustris). Mezofilní ráz teplejší jihozápadní části dokumentuje i výskyt lipových habřin Tilio cordatae-Carpinetum betuli, křoviny svazu Berberidion i bohaté lesní okraje s vegetací lemů svazu Trifolion medii, které prakticky nejsou v okolních výše položených bioregionech zastoupeny. Kontrast vůči Pooderskému bioregionu tvoří absence tvrdého luhu a řada typů vodní vegetace. Ostravský bioregion se kvantitativně odlišuje především dominancí odlišných typů potenciální lesní vegetace (Carici-Quercetum), náhradní vegetací na mokřadech, menším zastoupením horských prvků i absencí teplomilnějších druhů. Nejméně ostrý je biotický kontrast vůči bioregionu Hranickému, kde polonské dubohabřiny (Tilio cordatae-Carpinetum betuli) pouze vyznívají, kvantitativně menším zastoupením splavených horských druhů a rovněž odlišnou druhovou skladbou na vápencových ostrůvcích i vodní faunou.

(Culek a kol., 2013)

Ochrana přírody

V bioregionu bylo vyhlášeno 23 MZCHÚ (maloplošných zvláště chráněných území). Nejvýznamnější je NPP (národní přírodní památka) Šipka na štramberských vápencích s paleontologickým a archeologickým nalezištěm a bučinami s vápnomilnou biotou. Smíšené lesy s převahou buku nalezneme v PR (přírodní rezervaci) Velké doly. Společenstva lužních a suťových lesů hostí PP (přírodní památka) Pod hukvaldskou oborou. Zachovalý úsek přirozeného divočícího toku řeky Morávky s charakteristickými společenstvy a výskytem vzácného židoviníku německého (Myricaria germanica) chrání NPP Skalická Morávka. Biotu štěrkových teras a pobřežních porostů chrání PP Profil Morávky. Subtermofilní trávníky a lesíky jsou v PP Kamenec a květnaté louky a pastviny v PR Svinec. Společenstva mokřadních luk chrání PP Domorazské louky a spolu s lužními lesy i PR Novodvorský močál a PP Stará řeka. Mokřady a vodní ekosystémy jsou chráněny v PP Žermanický lom. Geologicky a geomorfologicky významné jsou PP Kamenárka, PP Jasenice (zatopený lom ve vápencích), PP Polštářové lávy ve Straníku a PP Travertinová kaskáda (pěnovcové korýtko).