Seminární práce - Pozorování obratlovců

(Culek a kol., 2013)

Charakteristika Jablunkovské brázdy

Jablunkovská brázda je vnitrohorská sníženina o rozloze 74 km2, stř. výšce 441,9 m a stř. sklonu 5°22´, ležící mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydy. Okraje brázdy při úpatí okolních vyšších pohoří tvoří mírně zvlněný reliéf pahorkatin. Oblast má délku málo přes 15 km a šířku přes 8 km.

Geomorfologický celek Jablunkovská brázda se nachází v sv. části geomorfologické oblasti Západní Beskydy. Štěpí se j. od Jablunkova na dvě větve. Východní větev sníženiny, směřující do Polska k Istebné, odděluje Slezské Beskydy od Jablunkovského mezihoří. Jižní větev, směřující k Jablunkovskému průsmyku, tvoří hranici mezi Jablunkovským mezihořím a Moravskoslezskými Beskydy. Celá oblast je mírně nakloněna k s. do Třinecké brázdy.

V rámci Jablunkovské brázdy jsou vymezeny dva geomorfologické okrsky:
• Náveská pahorkatina a
• Milíkovská plošina.

Podloží budují flyšové horniny slezské jednotky vnější skupiny příkrovů aračanské jednotky magurské skupiny příkrovů, které jsou překryty kvartérnímiproluviálními a fluviálními sedimenty a sprašovými hlínami.

Základní reliéf sníženiny je podmíněn příčnými zlomy zdůrazněnou synklinálou godulské digitace příkrovu slezské jednotky. Při okrajích sníženiny se nachází erozně – denudační reliéf se stopami pliocenního zarovnaného povrchu. Dno sníženiny je tvořeno pleistocenními akumulačními plošinami, porušenými četnými říčními terasami. Nejvyšším bodem oblasti je Kempa (571 m). Osou oblasti je řeka Olše.

Jablunkovská brázda patří do jednotky MT 7. MT 7 je typická normálně dlouhým, mírným, mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím, mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.

V oblasti se vyskytuje 3. – 4. vegetační stupeň. V kulturní a odlesněné krajině se nacházejí pouze menší komplexy lesů s převážně pozměněnou druhovou skladbou ve prospěch smrku. Přirozená vegetace zůstala pouze v okolí řeky v podobě jasanovo-olšových břehových porostů a fragmentů polonských dubohabřin a acidofilních bučin na hospodářsky nevyužitelných prudkých svazích říčních teras. Jihozápadní okraj oblasti spadá do CHKO (chráněné krajinné oblasti) Beskydy a EVL (evropsky významné lokality) Beskydy, jako součást soustavy Natura 2000.

(http://moravske-karpaty.php5.cz)

Náveská pahorkatina

Náveská pahorkatina je členitá pahorkatina, kterou budují převážně paleogenní flyšové horniny godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Pomístně vystupují Ciężkowické pískovce a také horniny istebňanského, menilitového a krosněnského souvrství. V jv. části oblasti, na styku s Jablunkovským mezihořím, vystupují fragmenty hornin soláňského souvrství a vsetínských vrstev zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů.