Seminární práce - Pozorování obratlovců

Převážná část bioregionu má ráz členité pahorkatiny s členitostí 75 – 150 m. Oblast hřbetů a kotlin mezi Frýdkem-Místkem a Starým Jičínem (Štramberská vrchovina) má charakter členité vrchoviny až ploché hornatiny s výškovou členitostí 200 – 390 m. Nejnižším bodem je kóta asi 245 m v nivě Stonávky u Albrechtic, nejvyššími Červený kámen u Kopřivnice (695 m) a na Těšínsku Ostrý (709 m). Nadmořská výška bioregionu nabývá hodnot v rozmezí 300 – 610 m.

(Culek a kol., 2013)

Podnebí

Dle Quitta (1977) leží nižší, severní okraj bioregionu v mírně teplé oblasti MT 10, převážná část v MT 9 a úpatí Beskyd v relativně chladné a vlhké MT 2.

Podnebí je tedy sice převážně poměrně teplé, ale vzhledem k nadmořské výšce neobyčejně vlhké. Srážky přitom rostou směrem k jihovýchodu, k úpatí Beskyd. Nový Jičín má 7,8 °C; Hodslavice na úpatí Veřovických vrchů 861 mm; Frýdek 8,2 °C, 91 mm; Frenštát 7,4 °C, 946 mm; Český Těšín 916 mm; Jablunkov 7,4 °C, 984 mm. Vysoké srážky v bioregionu jsou podmíněny jeho polohou na návětrné straně Beskyd. Tento charakter podnebí indikují i horské druhy bioty sestupující do nízkých poloh.

(Culek a kol., 2013)

Půdy

V bioregionu obecně převládají vodou ovlivněné půdy. Na plošinách s pokryvy sprašových hlín dominují pseudoglejové luvizemě, v kotlinách a na podmáčeném úpatí Beskyd jsou rozsáhlé plochy primárních pseudoglejů. Poměrně velký rozsah mají glejové fluvizemě v úzkých nivách, v nivách větších toků jsou fluvizemě typické. V členitějším reliéfu je zastoupení hydromorfních půd menší. Na propustnějších svahovinách z kyselých materiálů na úpatí Beskyd se vyskytují kyselé typické kambizemě, na hřbetě Hukvald jsou zastoupeny silně kyselé kambizemě. V sušší, vrchovinné jihozápadní části a obecně na těšinitech převažují živné typické kambizemě slabě oglejové až pseudoglejové, na hřbetech i bez oglejení. Na výchozech vápenců jsou naproti tomu ostrovy typických rendzin stejně jako na vápnitých slepencích. Na vápnitých křídových pískovcích se vyvinuly ostrovy typických pararendzin (okolí Třince, Frýdku-Místku).

(Culek a kol., 2013)

Současný stav krajiny

Kromě paleolitické lokality Štramberka, sídelní enklávy z doby bronzové i halštatské u Chotěbuzi a knížecího hradiště Podbora, doloženého z 9. století , docházelo na většině území k trvalému osídlení při kolonizační vlně od 12. století (Český Těšín je zmiňován k roku 1155, Hukvaldy k roku 1234). V průběhu historického vývoje byly značně redukovány lesy, které zůstaly především na strmějších svazích vrchů, výchozech skalního podloží a na okrajích niv. Hospodářskými zásahy byla ovlivněna i jejich druhová skladba, dominují smrkové lignikultury. Zbytky bučin jsou hojné (Hukvaldy, Kotouč atd.), místy přecházejí až do suťových lesů, jako např. na Červeném kameni (695 m). Starojický kopec byl zalesněn borovicí černou a jasany. Hojné jsou smíšené porostliny jasanu, javorů a pionýrských dřevin na svazích údolíček. Pole jsou četná, zvl. na nižším severním okraji. V členitějším území mimo lesy dnes dominují louky, podobně na úpatí Beskyd. K hlavním vodním tokům náleží horské štěrkonosné řeky Ostravice, Morávka či Olše (Olza). Po omezení eroze na horách se intenzivně zahlubují a místy již vytváření výrazné peřeje na skalním podloží. Stojaté vody jsou zastoupeny středně velkými nádržemi Žermanice a Těrlicko a několika malými nádržemi (Větřkovice, Baška, Olešná). Rybníků je velmi málo a jsou malé, často několik za sebou. Nachází se zde řada menších měst i středně velká města Frýdek-Místek a Český Těšín jako součást sídelního města knížete Těšínska. Na rozdíl od Ostravského bioregionu zde nejsou devastované plochy v důsledku těžby uhlí. Pozoruhodná je sídelní struktura východně od linie Ostrava – Frýdek-Místek – Palkovické hůrky – Frenštát pod Radhoštěm. Zde se v nížinné poloze vyskytuje kromě lesních lánových vsí i typické rozptýlené osídlení valašského typu. Plocha sídel je tak vysoce nadprůměrná. Krajina zde má přes převážně plochý reliéf jemnou strukturu využití.