Didaktika-odbornych-predmetu-st__tnice-2019

Příklad: Diskuse na téma výhody a nevýhody benzínových a dieselových motorů. V ekonomice lze diskutovat na téma rovná daň apod.

Problémová metoda (metoda řešení problémových úkolů)

Spočívá v tom, že žákům nejsou sdělovány tzv. hotové poznatky, kladoucí nároky hlavně na paměť ale jsou vedení k tomu, aby samostatně nebo s nepatrnou pomocí učitele odvodili nové poznatky vlastní intenzivní myšlenkovou činností. Je to cesta náročnější a pomalejší.

Výukový problém – teoretická nebo praktická obtíž, kterou žák samostatně řeší svým vlastním aktivním myšlenkovým zkoumáním. Řešení výukových problémů je podstatou každé aktivizující metody. Rozdíl u jednotlivých metod je v pojetí a řešení problému.

Problémové vyučování - soubor činností jako organizování problémových situací, formování problémů, poskytnutí nezbytné pomocí žákům při řešení problému, ověřování těchto řešení a řízení procesu systematizace a upevňování takto získaných poznatků.

Činnost učitele při problémové výuce: příprava a zadávání problémových otázek a úkolů. Přitom učitel vychází ze stanovených cílů. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že vhodný výběr učiva, jeho zpracování a nalezení optimální formy, které u žáků navozuje přiměřené problémové situace, spočívá v učitelově pedagogickém mistrovství.

Činnost žáků při problémové výuce: řešení problémových úkolů při adekvátní pomoci učitele. Aby mohly žáci problémový úkol řešit, musí mít řádně osvojeny předchozí znalosti, které jsou nutné k vyřešení problému.

Problémové úlohy

• Důležitý prostředek k aktivizaci a řízení učební práce žáků.

• Úlohy se zadávají ve všech fázích výuky.

• Lze zadávat ústně, písemně i graficky

• Problémové poznávací úlohy navozují u žáků problémové situace. Při řešení poznávací úlohy žák získá nové poznatky nebo nový způsob činnosti.

Problémová úloha musí splňovat tyto kritéria:

• Probl. úloha musí být v logické návaznosti s dosavadními poznatky žáků.

• Musí být přiměřená jejich možnostem.

• Musí mít problémový obsah (neznámou, obtíž).

• Musí mít povahu nového poznatku.

• Musí u žáka vyvolat chuť poznávat.

• Problémové úkoly třeba odlišit od úkolů na procvičení látky.

Problémové úkoly mohou začínat následujícími formulacemi: proč, popiš, urči, vysvětli, dokaž, čím se liší, srovnej, navrhni, jakým způsobem, jak souvisí, jaké možnosti, vymysli…..

Průběh řešení problému se odvíjí ve fázích.

Fáze řešení problému:

1. Identifikace problému, nalezení, vymezení.

2. Analýza problémové situace, proniknutí do struktury problému, odlišení známých a potřebných, dosud neznámých informací.

3. Vytváření hypotéz, domněnek, návrhy řešení.

4. Verifikace hypotéz, vlastní řešení problému.

5. Návrat k dřívějším fázím při neúspěchu řešení.